Innona Tainn Desprein

17. března 2014 v 16:46 | Admin |  Postavy

Meno: Innona Tainn Desprein

Rasa: Mental odvětví - mutace

Vek: 19 r.

Schopnosť: Elektrokinéza (Ako hovorí už samotný názov, ide o ovládanie samotnej elektrickej energie či o jej vytváranie. Dokáže dotykom spôsobiť elektrické šoky v sile, akej len chce *omezení: za cenu své životní síly. Pokud někoho svým dotekem zabije, upadne do bezvědomí*. Pomocou tejto schopnosti by aj dokázala vyradiť z prevádzky všetky možné predmety, ktoré fungujú práve na základe elektriny.)

Miesto pobytu: Peklo. BLOK.251

Zamestnanie: Obchodovanie s drogami, v najhorších časoch prostitúcia

Vzhľad: Dlhé čierne, na koncoch ružové vlasy jej v hustých vlnách pokrývajú takmer celý chrbát ako temný vodopád. Lemujú jej úzku tvár, ktorá má jemne vyrezávané črty. V strede tváre sa, pochopiteľne, nachádza malý noštek, ktorý je jemne vyhrnutý dohora a posiaty takmer neviditeľnými pehami. Pod noštekom sa nachádzajú plné pery zdravej, svetlo ružovej farby. Nad lícnymi kosťami si nemôžete nevšimnúť veľké oči mandľového tvaru, ktoré majú zvláštnu tmavo-šedú farbu a večne uhrančivý pohľad. Oči jej lemujú dlhé čierne mihalnice, ktoré však nie sú tak husté ako by chcela. Nad očami jej tróni pekne tvarované obočie, avšak cez to pravé sa jej tiahne až ku kútiku oka bledulinká jazva - pamiatka z detstva, keďže nebola najšikovnejšie ani najposlušnejšie dieťa. Vždy, keď sa usmeje sa jej spravia na lícach rozkošné jamky, ktoré dávajú jej tvári uličnícky výraz. Rada sa usmieva a keď jej pery odhalia žiarivo biele zuby, môžete si všimnúť, že jeden zub vpredu má málinko odlomený a má nenápadný predkus. Postavu má štíhlu a atletickú so žensky zaoblenými krivkami. Vzrastom je naozaj nízka, väčšina ľudí ju prevyšuje aj o hlavu, preto sa v dave ľahko stratí. Rada beháva a o tom svedčia aj nenápadne sa črtajúce svaly na lýtkach a stehnách. Má útly pás ale nie je nejako extra štíhla, takže sa nemôže pýšiť postavou modelky. Ona je však so sebou spokojná. Má dekolt ako sa patrí a peknú anjelskú tváričku, ohyzdí ju leda tak tá jazva.

Povaha: Zväčša má nasadenú masku apatie, vďaka ktorej si veľmi rýchlo môžete zmýliť jej skutočnú povahu. Dokáže byť priateľská, ústretová a dokonca až desivo úprimná s vlastným pohľadom na vec. Avšak je zvyčajne chladná, ku každému sa správa s istou rezervou, no s neskrývnou zvedavosťou. Popravde, je jej jedno čo si o nej myslia, nedokáže sa pretvarovať, vždy je len sama sebou. Ten tvrdý výraz dokáže zjemniť aj široký úsmev, keďže sa v dobrej spoločnosti aj rada smeje a žartuje ale nikdy celkom nezmizne tá jej nenápadná zdržanlivosť. Pri blízkych je starostlivá a vždy sa snaží udržiavať putá, či už medzi priateľmi alebo aj niekým viac, pevné. Niektorí by o nej dokázali povedať aj to, že je príliš hrdá alebo dokonca aj namyslená. Zase omyl. Je síce hrdá a pôsobí pyšným dojmom, no je to len, pochopiteľne, pretvárka. Nikdy neviete, čo si o nej myslieť a ktorá stránka jej osobnosti je tá pravá. Žije už sama, musela sa naučiť samostatnosti, keď jej v šestnástich umrela mama a otec jej otec pre ňu neexistuje. Sama sa poriadne nepozná, nie to ešte niekto iní.
Je to proste poriadne rozpoltená osobnosť.

Minulosť: História ako taká. Žila len s mamou zašitá niekde pri troskách jednej budovy.Od malička ju vychovávala sama, o otcovi sa v ich malom domčeku nehovorilo vôbec a keď aj, tak s nenávisťou. Inn nikdy nechápala prečo jej matka nenávidela otca, kým nepodrástla a nemala už vek na to aby jej všetko vysvetlila. Jej otec bol uprchlík, ktorému sa podarilo utiecť z väznice. Úkryt si našiel veľmi výhodný- u mladej ženy, ktorá bývala úplne sama. Pravdaže, padla mu do oka, veď bola nádherná, mladá a ženská. Bohužiaľ to však nebolo vzájomné a tak to vyústilo k neželanému činu, pri ktorom sa stalo ešte niečo neželanejšie- Innona. Jej takzvaný otec ušiel a nechal tam mamu utápať sa v bolesti a depresiách. Neskôr zistila, že je tehotná a takmer šla na potrat ale niečo sa stalo. Vraj akoby jej v hlave niekto šťukol vypínačom a ona pocítila vrúcnu materinskú lásku k tomu malému neželanému stvoreniu. S nečakanou láskou ju vychovala, hoci k nej mala prechovávať nenávisť ako aj k jej biologickému otcovi. Ibaže ona učila svoju dcérku obchodovaniu v Pekle a celkovému prežitiu, aby nedopadla ako jej takzvaný otec. Odmalička sa u nej prejavovala jej schopnosť, vďaka čomu sa jej ľudia stránili. Nevšímala si to, aj tak väčšinou bola iba s matkou. Tá však v jej 16 rokoch zomrela na tuberkulózu, Inn na vlastné oči videla mamu vykašľať obrovské množstvo krvi, čo bolo príčinou jej smrti. Odvtedy sa snažila uživiť ako prostitútka, ale keď ju takmer zmlátil k smrti jeden sfetovaný šmejd, vydala sa radšej po ceste obchodu.
 

Melanie Shaw

17. března 2014 v 16:03 | Admin |  Postavy

Jméno: Melanie Shaw

Rasa: Mental nadlidé

Věk: 19 let

Schopnost: Její schopností je iluze bolesti, přesněji příznaků plicního moru (střídání pocitu horka a chladu spojené s dušností, kašlem a bolestí hrudníku), a tedy fyzicky ublížit nemůže a funguje jen ve chvíli, kdy věnuje plnou pozornost jejímu vyvolání a to pouze u jediného člověka, který musí být v dohledné blízkosti.

Místo pobytu: Peklo, BLOK.251

Zaměstnání: oficiálně servírka, prakticky by se toho našlo však o dost více

Vzhled: Mell z davu výškou vyčnívat nemůže ani náhodou, což jí na jednu stranu štve, na druhou stranu je však se svou postavou spokojená dosti. Je štíhlá, ale nikoliv příliš hubená a její postava nepostrádá výraznější ženské křivky. Má světlou pleť a světle modravá očka, která však do jejího vzhledu přináší něco nevinného, v kontrastu s jejími vlasy, které ač původně blond, nyní se pyšní barvou tmavě modrou a když se jí vlní kolem obličeje, krásně s její pletí kontrastují. Modré vlasy vždy toužila mít z prostého důvodu, že jednoduše takhle nevypadá každý druhý, vlastně právě naopak, že tohle se stalo jejím charakteristickým znakem, který je typický pouze pro ni. Kromě toho je u ní běžné výrazné líčení, bez kterého jí téměř nespatříte - na svém vzhledu si hodně potrpí. Styl jejího oblékání pak většinou zahrnuje nepříliš dlouhé šaty v barvě tmavě modré či černé, jelikož jiné barvy na sebe obleče jen velmi zřídka. Kalhoty u ní téměř nespatříte, a když už tak budou černé a útlé, tak aby obepínaly dokonale její zadek a nohy. V každém případě, k jejímu běžnému oděvu patří taktéž velké množství doplňků, většinou však spíše bezcenných cetek, jelikož příliš mnoho možností, jak získat nějaký ten lepší šperk nemá. A posledním, avšak velmi důležitým, ač na první pohled neznatelným znakem, je to, že nikdy nechodí pryč z domu bez dýky. Ano, vlastní jeden kousek zdobeného ostří, ke kterému má obzvláště kladný vztah, a jenž se nachází povětšinu času skrytý pod šaty či ještě lépe ukrytý v botě, přičemž u několika párů vysokých bot má schválně v tu pravou upravenu tak, aby sloužila jako skvělý kryt pro tuto zbraň.

Povaha: První, co byste o ní mohli usoudit po setkání-se s ní bude, že to bude arogantní mladá žena, která si o sobě myslí kdo-ví-co, ovšem ta představa by se měla rozplynout, jen, co jí poznáte blíže, jelikož na její tváři je snad pernamentně úsměv a její oči mají tendenci zářit nadšením podobnému dítěti pod vánočním stromečkem kvůli každé hlouposti. Každý, kdo s ní stráví trochu času, pozná, že je velmi aktivní, neustále veselá a tak trochu šílený blázínek, co je pro každou srandu. Její dar a prokletí v jednom je absence morálky, ale částečně taktéž pudu sebezáchovy, jelikož život nebere dost vážně na to, aby se o něj strachovala. Ale z toho sebevědomí v sobě má dosti, protože vždy věří jen sama v sebe a to ona je sama pro sebe tou nejvyšší a teoreticky taky jedinou autoritou. Snad proto je taktéž v nitru tou rebelkou a holkou, která se snad ani nedá zkrotit.


Minulost: Narodila se v Pekle, tak co byste od její minulosti mohli čekat. Rozhodně ne pohádku a procházku růžovým sadem, ač popravdě, u ní byl osud ještě milosrdný a dalo by se o ní hovořit jako o dítku štěstěny, pokud tedy hodláte považovat za možné, že může mít někdo z tamních obyvatel štěstí zrovna na své straně. Její rodina nepatřila mezi nejchudší, naopak, oba zaměstnáni se stálým příjmem, který pro ně byl dostatečný. Zvláštností se může stát, že oba její rodiče byli dosti zásadoví a lpěli na svých pravidlech a Mell byla donucena prve toto taktéž respektovat. Ovšem osud míchá karty tak, jak se mu zrovna zlíbí a pro malou vychytralou potvůrku jako byla malá, tehdy ještě andílkovi podobná blonďatá Mell, přichystal lekce, které jí pomohou přežít za každých okolností. V prvé řadě bylo nutno zjistit, že pravidla občas zabraňují v rozletu a občas i v pěkných výhodách, takže se Mell tak nějak přichomýtla k partičce kluků, kteří měli naprosto jiné hodnoty a kteří brzy zjistili, že jejich nová kamarádka se dá převychovat v téměř dokonalou malou kapsářku či pomocnici na kriminální dráze. Vždyť kdo by si pomyslel, že ten andílek s roztomiloučkým kukučem, který se očividně ztratil, má jen odvést vaši pozornost. Samozřejmě, tehdy jí bránili v úplnému "zdivočení", které se jí začalo zamlouvat čím dál více, rodiče. Ovšem co se nestalo. Osud si zase pohrál s touto šťastnou rodinkou a dal Mell lekci, která byla bolestná, ale přispěla k jejímu nynějšímu pohledu na svět, ač svým vlastním, mírně zvráceným způsobem. Mell byla tehdy mladá a divoká, ale rozhodně se snažila zároveň držet co nejvíce férových pravidel, které zavedli její rodiče, ovšem po té, co její matku někdo znásilnil a velmi nechutným způsobem zabil, se tyto její hodnoty ztratily. Možná tomu pomohl její talent, schopnost, která se brzy poté projevila jakožto iluze bolesti, či naopak tato schopnost se zformovala dle této události, každopádně, život dostal jiný smysl a smrt se stala její společnicí, se kterou tančí s úsměvem na rtech téměř dennodenně… protože zjistila, že každý má předem nadstavený limit svého života a je tedy naprosto zbytečné snažit se smrt ošálit či sama sebe omezovat, aby jí příliš neponoukala.

Akira Hisakata

7. února 2014 v 21:16 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Akira Hisakata

Rasa: Člověk

Věk: 36 let

Schopnost: Inteligence

Místo pobytu: Malá Asie

Zaměstnání: Funguje jako učitel.

Vzhled: Měří něco málo pod 170 centimetrů, tak by se nedalo říct, že je to zrovna velikán, ale zas tak maličkej taky není. Na svou výšku je opravdu citlivý - nemá rád, když mu někdo řekne prcku. Váha je přizpůsobená váze a jestli sundá pokrývku těla, uvidíte pěkně vypracované svalstvo, za které může pravidelné cvičení tai-chi.
Jeho tmavé lehce zvlněné vlasy sahají těsně nad lopatky a volně spadají kolem oválného obličeje světlé pleti. Na obličeji pak pod hustým obočím najdete oči stejně černé, jako jeho vlasy. Mezi nimi spíš větší nos a tenké růžové rty, které obklopuje udržovaně vypadající bradka.
Je to nesmírně skromný člověk... když nepřijde řada na oblečení. Vezme si naprosto cokoliv, co mu dáte, ale vrátí se vám to ani ne do vteřiny zpět, jestliže to není tmavé barvy. Je naprosto nemožné ho vidět v něčem, co je světlejší než šedá, nebo hnědá. Převážně jeho šatník tvoří obyčejné košile, kalhoty a různé dlouhé pláště, takže na styl už tam moc vybíravej neni. Co se týče doplňků, tak ty mu jsou španělská vesnice - nikdy podobný zkrášlovadla neuznával. Když vidí někoho ošperkovanýho, což se vzhledem k prostředí často nestává, příjde mu dotyčná osoba umělá. Šperky jsou prostě levná krása. Často má na hlavě černý klobouk, který s ním všude chodí, ač se ke zbytku oblečení třeba vůbec nehodí.
Někde po kapsách má vždy aspoň nějakou dýku, aby mohl odrážet dotěrný hmyz. Není možný vidět mu v rukou střelnou zbraň. Co je fér na tom, když si jeden stoupne do rohu a začne pálit kulky po někom na druhém konci místnosti? Na palné zbraně od něj rozhodně chválu slyšet nemůžete. Umí základy pár bojových stylů. Mistr není, prostě umí jen tolik, kolik potřebuje na obranu sebe sama.

Povaha: Pro ostatní by sám sebe rozdal... v rámci možností. Na první pohled by ho jeden možná označil jako striktního a nespolečenskýho tvora, ale už jen po prvních větách vás dost možná přesvědčí o opaku.
Je sice milej tak nějak ke všem, ale rozhodně neni blbej. Nemůže začít bezduše věřit prvnímu, koho uvidí, takže si především hlídá i sám sebe. To ale neznamená, že by působil negativně - naopak i když dotyčného nezná, působí optimisticky a jak se zdá ho dobrá nálada jen tak neopouští. Úsměv mu z tváře zmizí jen ve vyjimečných situacích. Člověku jde někdy až hlava kolem z toho, že i po tom všem co si prožil mu z tváře úsměv nemění.
Není bojovník.. vlastně i do milovníka má dost daleko. Je prostě sám sebou, aniž by se nějak staral o tom, co si o něm lidé myslí. Nemá rád lež přestože sám někdy lže. Uznává nepravdu jen tehdy, kdy je nutná. Z toho vyplývá, že si ctí upřímnosti a nespravedlnost trestá. Nikdy by neodmítl člověka ve skutečné nouzi, ale podvodníky většinou pozná a ty žene svinským krokem.
Jestli mu jeden důvěřovat bude, či nebude už samozřejmě neovlivní, ale jestliže ano, může mít za jistotu, že zpětná důvěra bude zaručena. Za dotyčného by pak třeba položil i život, kdyby to bylo nezbytně nutný.
Rád si dělá srandu ze všeho kolem, snad aby setřesl tu pochmurnou atmosféru, která často vládne - všechno ale decentně, aby nikoho a nic neurazil. Často rád vypráví o svém životě, nebo vypráví historky a legendy na kterých je pravdy asi ještě méně, než na kdejaké pohádce. Často jimi chce jenom postrašit děti, aby nestrkaly prstíky tam, kde by o ně mohli přijít. Je dost inteligentní, ale povětšinou dělá úplnýho idiota, což je hra, kterou umí dost dobře. Zaprvé ho to jednak baví a zadruhé.. nemusí se furt chovat jako vzdělanec první třídy, nebo snad jo? Ani infarktové situace mu nedokážou zakalit mysl - ta je v klidu snad pořád.

Minulost: Nevyrůstal v žádném přepychu, ale jeho rodina si i tak žila relativně dobře i bez bohatství. Vždycky měli aspoň na chléb a něco k pití, což jsou vlastně jedny z nejzákladnějších věcí.
Vyrůstal sám jenom s matkou a otcem. Oba dva mu věnovali náležitou pozornost a už od mládí mu vtloukali do hlavy co nejvíce vědomostí mohli. Především mámu měl hodně vzdělanou. Pracovala dokonce i jako léčitelka, takže je samozřejmost, že se toho od ní měl co učit. Naopak od otce a strýce se mohl učit manuálním pracím. Učil se jak věci opravovat, smontovávat a později i jak vytvořit z různých součástek novou věc.
Odmala fungoval od brzkého věku pro Malou Asii asi jako Matka Tereza.. o několik let mladší, dost možná hezčí a po změně pohlaví. Nicméně vypomáhával starým lidem opravovat rozbité věci a pomáhal jim s tím, co už sami nesvedli. Nebyl problémové dítě, až na občasné lumpárny, který si neodpustí žádný chlapec. Do těchhle věcí ho většinou naverbovala Yumi, dívka ze sousedství jen o rok mladší, než on. Yumi byla dcera jednoho pacienta, kterému jeho matka zachránila život, jinak by dost možná vykrvácel. Od té doby se s jeho rodinou dotyčný muž stýkal pravidelně, tudíž si s jeho dcerou od dětství vypěstovával moc pěkný přátelský vztah. Spolu s ní pak vyrůstal, učil se všemu možnému a později i pracoval. Jeho práce většinou zahrnovala opravu dopravních prostředků, nebo jenom výpomoc v nějakém podniku. Vše probíhalo v Asii, nebo její blízkosti - z bydliště dlouhá léta nevytáhl paty především kvůli ochranářským pudům jeho rodiny. Logicky se tedy k nějakým velkým továrnám nedostal.
Díky prostředí Asie se ani s ROTS nikdy přímo nesetkal. Informace o nich měl jen z učení jeho mámy a to mu stačilo, nepotřeboval o nich vědět víc, tak se o to nezajímal až do jisté doby.Jednou dost pozdě večer se otec vrátil k nervózní rodině s těžce poraněnou rukou. Vysvětlil to tak, že byl zraněn během rabování pracovníků ROTS. Není divu, že Akiho tenhle fakt dost naštval a vydal se konečně do okolí. Bylo mu přibližně patnáct let. To bylo ale poprvé a snad i naposled, kdy jednal unáhleně - na půlce cesty k jedné menší základně byl zastaven Yumi, která mu jako obyčejně vrátila krev z hlavy zpět do těla. Vrátil se zpět domů k tátovi, který už stabilizovaný odpočíval, ale zášť vůči ROTS mu v hlavě zůstala. Nemusel zjišťovat proč to udělali - bylo mu jasné, že jeho táta chtěl určitě pomoci těm vyrabovaným a jen se vojákům připletl do cesty. Byl spíš rád, že se jim jeho rodič dokázal zdekovat, sic neměl zdání jak se mu to povedlo.
Nehodlal proti nim dělat zbytečné zátahy, ani je sabotovat. Prostě si jen zjišťoval informace k dobru od všech možných i nemožných zdrojů. Ale budiž, zas tak nevinná ta jeho touha po informacích nebyla - sem tam vzbouřil menší skupinku, která se vydala na obranu jiné pod zátahem ROTS. Věděl, že jako jedinec by proti nim nezmohl zhola nic a bylo mu i celkem proti srsti jen sledovat, jak lidé přicházejí i o už tak dost bídné zásoby čehokoliv.
Každopádně.. smrtelníkům čas ubývá rychle když se dobře baví, nebo mají dostatek práce. V jeho případě to platí dvojnásob - práce mu přinášela potřebné zabavení. Od dvaceti pěti se rozhodl předat to, co během let nasbíral jiným, takže mu lidé ze sousedství začali házet své děti do péče. Ne do péče jako takové - měl je prostě naučit základnímu vzdělání, což dělal dost rád. Když toho moc nezvládne fyzicky, nepočítá-li se oprava různých věcí, může pomoci aspoň takhle. Odjakživa považoval vzdělání za nutnější, než rvačky a rebelování. Rebelováním si nikdo nic nevydobude - pár vzbouřenců rozhodně nezvládne zlomit nadvládu trvající již několik let. Svoje štvaní proti jednotkám a mladickou nerozvážnost prostě zahnala do kouta vyspělost.
Jeho přátelství s Yumi zároveň přešlo v něco zcela jiného. Cítili k sobě mnohem víc a o nějaký ten pátek později jeho družce rostlo bříško. Zub času se logicky podepisoval i na rodičích, kterým musel pomáhat stejně tak, jako své těhotné družce. Z toho plyne, že se musel setsakra dost ohánět, aby to všechno stihl. Ale bohužel (nebo dík?) tato námaha netrvala příliš dlouho. O několik měsíců později přiběhla hrstka jeho žáků s nemilou zprávou. Kousek od trhu dál za Asií bylo nalezeno tělo Yumi. Už jenom od pohledu šlo znát, že jí vzala život nějaká střelná zbraň dost vysoké ráže.
Zprávu nesl těžce. Nezahynula přeci jenom jeho jediná láska, ale i nenarozené dítě. Trvalo pár let, než se mu na tváři zas vytvořil úsměv, pod jehož znovuzrozením se podepisuje mnoho z jeho žáků. Snad jako kdyby je během výuky i přivedl k dobré cestě, protože mnoho z nich zas rozdávalo svoje vydobyté vědomosti dál - učili další co a jak.
Asi rok na to přišel i o tátu, který skonal přirozenou smrtí. Není se čemu divit - byl už dost starý a nemocný a i když to byla taky dost velká rána, byl z větší části rád za to, že se jeho táta už nemusí mořit v bolestech. Táta měl možná za ženu léčitelku, ale i na tu se přihnalo stáří, tak už toho taky moc nezmohla. Po tátovi zdědil pár tradičních bojových zbraní, které ale z větší části používat neumí. Nebo umí, ale nepříliš obratně.
Zůstal sám s matkou o kterou se dál snaživě stará, nicméně je zřejmě jen otázkou času, když mu čas vezme i ji...


Další články