Únor 2013

Liam Qoar

27. února 2013 v 20:39 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Liem Qoar

Rasa:člověk: mutant

Věk:18

Schopnost:dokáže s lidmi manipulovat dle vlastní libosti pokud zná jméno dané osoby.(S časovým omezením 2 minut v herním čase)

Místo pobytu: Peklo, BLOK.251

Zaměstnání: výrobce/ ńeobchodní vynálezce

Vzhled: Vyšší 170 cm dívka, hubenější postavy. Má trochu většší rameny s vlasama sahajíc přímo na ně. Původně byli blonďaté ale po delší době neůdržby jsou dost zašlé, zaprášené, zacuchané a možná i něco hostí, ale to se ratši zatím neodhodlala zjistit. Dále má pihatější obličej s menším nosem, modré pronikavé oči s černými stíny které nejsou původem me-kuap ale cosi černého mazlavějšího nedávno nalezeného, menší svraštělá a seschlá ústa. Jako oblečení nosí dlouhé staré potrhané tryčko tmavě modré barvy s bílím otiskem ruky. Barva s otisku je však dost popraskaná a někde už i odpadlá. Dále tu máme staré ryfle občas někde natržené se sem tam něakým drátkem jako pokus náhrady za špendlík. Jako boty má staré okopané a onošené tenisky z klučičího oddělení. Na pravé ruce má starší, ale přesto zachovaný stříbrný náramek s tvarem draka.


Povaha: Na první pohled je ustrašená a nedůvěřivá. Občas se leká některých pohybů které by mohli připomínat hrozbu, ale i přes to vše je to ve vnitř přátelská, milá a laskavá osoba. Má ráda společnost zvířata dá li se to tak nazvat. Sama s radostí přijímá všechny dary a je též velmi vynalézavá. Ze zahnutého šroubku, nějakého kusu provazu a dřeva vám klidně vyrobí velmi žádanou sponku něbo něco jiného. Samozřejmě za peníze nebo na oplátku vaší protislužby.

Minulost: Když se Liem narodila její rodina žila v satér schátralém a zdevastovaném skladišti které si docela slušne přestavěli i na peklo. Když Liem byli 4 roky začala se u ní projevovat mutace s její zvláštní schopností. Zezačátku se jí celá rodina stranila, ale časem když se jí naučila ovládat tak se vše vrátilo do starých kolejí. Otec Liem pracoval jako opravář. Často byl z domu a to nejen kvůli opravám neboť když zrovna neopravoval tak scháněl kusi šrotu nebo něčeho podobného pro sestavení něaké té pomůcki. Narozdíl od pracujícího otce Lienina matka byla nezaměstnaná dalo by se říct. Sice občas si vyšla ven na ulici, ale to jen proto aby si se známími vyměnili informace a předali nějakou tu vzácnost. Občas se stávalo to že domů zavítala i její sestra Alex, ale když už se to stalo tak doma příliš nepobyla. Stále odcházela na ulici kde se brouzdala se svojí partou přátel a vyváděli hlouposti. Jednou když Liem bylo 13 knim do skladiště vběhla jednotka ROTS. Nikdo nevěděl co se děje. Jeden z členů se jich začal vyptávat na jejího otce. Kde je, kam šel, co dělá, Liem však odmítla cokoli říct bez toho aby věděla o co jdem. Po chvíli se útok uklidnim když se přišlo na to že si spletly blok a vrazili do špatného místa. Když se po tom rodina vzpamatovala vše šlo zase dál. Když Liem dosáhla 17 let pronesla "nehodlám být nadále přítěží a tak odcházím". Pro její matku to byl šok avšak její otec byl hrdý i když plný obav. Dlouho jí ještě přemlouvali, ale stejně se rozhodla odejít. Od té doby rodinu neviděla, ale i přesto ví a doufá že je vše při starém.

Rennie „Aya“ Olsen

27. února 2013 v 19:05 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Rennie "Aya" Olsen

Rasa: člověk

Věk: 24

Schopnost: Genialita

Místo pobytu: Nebe, Lilum, S8 vědecko-vývojové centrum

Zaměstnání: Vědec

Vzhled: Je to štíhlá dívka, má dlouhé krásně tvarované nohy, pevný zadek, útlý pas, ploché bříško a pevné poprsí, úzké dlouhé prsty, pěstěné nehty, lákavý krk, oválný obličej, plné rty, roztomilý nosík a oči mandlového tvaru s temnou barvou jako noc. Dlouhé husté černé vlnité vlasy rámují obličej jako závoje. Její pohled je však pohled bez života.

Povaha:Aya je člověk, velmi inteligentní. Má prudkou inteligenci, hodně toho ví, zajímá se hlavně o DNA, o člověka a jeho fyzickou, chemickou a historickou podstatu. Na vše kouká jako na rébus, který musí vyřešit. Vše podle ní je podloženo vědecky a nic jako víra, nadpřirozeno , láska a další emocionální věci neexistují. Vše lze vysvětlit vědecky a vývojem člověka. Bohužel díky inteligenci nemá skoro žádné emoce. Vlastně žádné. Vše vysvětlí v odborné terminologii a málokdo jí rozumí. Sama umí bojová umění, která jí jdou. Díky znalosti kostry a svalů velmi dobře ví, kam zasáhnout, aby co nejrychleji zneškodnila útočníka. Ovšem díky podpoře ROTS má osobní ochranu a tak bojová umění nemusí použít. Nemá zábrany zabít člověka, ale pokud to není v důsledku pokusu či útoku, nevidí pádný důvod to dělat. Ačkoliv ona je též člověk, pro plno lidí z okolí je robot.
Aya však má slabší stránku. Tou je hudba. Obdivuje jí z pohledu antropologického. Slyší v ní to, co slyšeli předci a ráda si občas vyjde a nechá hudbu vstoupit do jejího těla, aby se vrátila v čase. Tam, kde věda jen hádá, co bylo.Svojí zálibu bere tak, že je to její poznávání vývoje člověka za pomoci primitivních způsobů. Obyčejný člověk řekne, že tancuje jako bohyně.

Minulost:
Rennie Aya Olsen se narodila dvou lidem v Nebi. Byli to obyčejní lidé, otec byl obchodník, matka byla doma a nakupovala. Rennie měli kvůli působení drogy "motýlek", kdy se spolu vyspali po hodně dlouhé době. Jinak má Rennie ještě dva bratry - starší. Jeden je též obchodník jako otec, druhý propadl drogám a později skončil v pekle. Ani jednoho Rennie nezná. Už v pěti letech zvládala studium pro osmileté děti a její náskok se postupně zvětšoval. ROTS si toho všimli a díky jejímu zájmu o vědu jí dali možnost studia více individuální. Rennie se stala vědcem velmi brzo, už v 16 letech konkurovala vědcům, kteří v ROTS pracovali několik let. Postupem let se z Rennie stala špičková vědkyně, která je velmi významnou pro vylepšování a zlepšování ROTS jednotek. Její vztah a kontakt s rodinou vymizel.
Rennie jí říká jen matka, když na ní sama doma vzpomíná. Aya si nechává říkat jako tanečnice. Doktorka Olsen ve výzkumných laboratořích. A toto rozlišení nekompromisně dodržuje.
Ani matka si nevybavuje náznak citu této dívky. Nebrečela, když spadla. Zkoumala své zranění , rozsah a sama se ošetřila. Jako malá byla tichá, bez dobývání pozornosti.Jakoby vždy byla ta, co na tento svět kouká jinak než ostatní.

Ezechiel Black

24. února 2013 v 17:06 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Ezechiel Black (není jeho pravé příjmení, prostě mu tak někdy říkají)

Rasa: AVS + mutant

Věk: asi 30 let

Schopnost: ovládání ohně, nadlidská rychlost

Místo pobytu: Peklo

Zaměstnání: bojovník, rebel

Vzhled: Chodí oblečený co možná nejméně nápadně, a jelikož se zdržuje převážně v pekle, černé hadry jsou jeho druhou přirozeností. Nejčastěji je vidět v dlouhém černém plášti s kápí. Na prstech nosí spousty prstenů, některé i tak naostřené, že ani nemusí použít zuby a teče krev, kterou může pít. Je mu asi kolem 30 let (nebo alespoň bylo, kdy se nakazil AVS), má do půli zad dlouhé vlasy mírně zvlněné a černé, oči jsou hnědo-zelené. Plné rty. Běloch s jizvami po celém těle. Vysoký asi 185 cm. Mrštný a obratný, postava není moc atletická, ani vychrtlá, spíš normální chlap. Někdo by řekl, že je až nepřirozeně rychlý.

Povaha: Ez je stále rváč, jiný život ani nezná. Stal se z něj samotář, výbušný, nedůvěřivý, moc nemluví a když, nejde moc daleko pro pravdu a s nikým, ani s Leo, si servítky nebere. Je uzavřený do sebe a jeho soukromý život je jen jeho. Skoro nikdo o něm nic neví. Až na Kathy. I když ani ona neví vše. Jen okraje. Díky svému rebelskému bojovnickému způsobu života ovládá skoro všechny typy zbraní, ke kterým se jen může dostat. Díky viru se cítí celkem dobře, i když zezačátku připustit si v sobě virus AVS rozhodně nebylo jednoduché. Nejraději má odstřelovačské zbraně, a nebo dlouhé nože až mačety, které jsou výborné na tichý boj zblízka. Zatímco střelná zbraň je dobrá na dálku.

Minulost: Narodil se mezi chudýma v pekle rodičům, které si moc ani nepamatuje. Pamatuje si jen kluka, nejspíše staršího bratra, který se o něj staral a byl s ním skoro celý čas, co si pamatuje. Brával ho mezi své kamarády a tam vyrůstal. Učil se prát, bojovat s nožem a provazy, učil se bojovat o život , najít si jídlo, najít si ošacení formou divokého zvířete už od raného dětství. Pak tento kluk zmizel, ale on už neznal rodinu jako matku či otce. Znal rodinu jako tu partu, partu lidí různých věků, kteří spolu bojovali, trénovali a žili. Zcela automaticky se zařadil do této party, vyrůstal s nimi a nikdy se na toho kluka neptal. Lidé z party přicházeli a odcházeli a už se nevrátili. Ti, kteří tam byli krátce, těch bylo hodně. Parta však získala tvrdé jádro a toto jádro se o sebe staralo. Mezi jádro patřil Ezechiel neboli EZ, Darren, jeho holka Leo, Ann, Mike, Aaron, Luke (holka, která ovšem vystupovala jako kluk), Kirk a Angel. Všichni byli spokojený, sice rváči, odpadlíci, ale spolu štastný. Kradli jídlo, pití, přepadávali a občas zaútočili na ROTS. Ovšem situace se velmi rychle měnila a bandu zasáhnul vir AVS. Kde byl začátek, netuší nikdo ze skupiny, nikdo to veřejně nepřiznal. Horečky začali nedlouho po jedné bitvě, kde byli vážně zraněný Darren a Ann, Aaron během záchraných akcí zemřel. Horačka se začala objevovat postupně, u Leo - ošetřovatelky, Darren, Ann, Mike a Ez, za nedlouho všichni leželi a v mukách umírali na AVS. Nejdříve umřela Ann, pak Mike, Luke…Leo nejvíce sebral potrat a pak úmrtí Darrena. Jejich skupina řídla a řídla. Vypadalo to, že nikdo nemá naději. Z celé skupinky lidí zbyla jen hromada mrtvol. A dvě živé mrtvoly - Leo a Ez.
Nejdříve byli spolu a snažili se začít znova. Ovšem už to nebylo takové jako dřív. Nic už nemohlo být takové jako dřív. Ez to však přestával zvládat. A tak se s Leou rozešel a každý šel svou cestou. Ona byla dál léčitelka, on se stal samotářem.
Našel si starou opuštěnou budovu, kde přespává. Má jí zabezpečenou pastva proti ROTS a i ostatním z pekla. Touha a potřeba krve je silná. A on pociťuje i další účinky. Občas na prstech rukou vidí plamínky. Několikrát se mu povedlo při braní krve svojí oběť popálit. I když je mu to jedno, zvyšuje to hlad. A tak se to snaží používat minimálně. Přesto jsou chvíle, kdy to nekontroluje. A v boji je ochotný to podstoupit, abych si zachránil kůži. Přepadává hlavně osamělé duše v pekle, bere si to, co potřebuje k přežití. Je to bud zabij nebo budeš zabit. A on se tímto pravidlem řídí.
Po nějaké době, kdy už zvládal svoje chutě a plameny, sešel se opět s Leo. Usmířili se a občas se schází. Leo mu pomáhá najít krev díky splátkám jejích pacientů.Jednoho dne našli Kathy. Leo se jí snažila pomoci, ale moc to nešlo. A tak se rozhodovali, co s ní. Leo se jí snažila zachránit a ujmout se jí, Ez chtěl Kathy zabít. Nakonec ho Leo přemluvila a Ez vzal Kathy k sobě do domu. Nebo spíš to té polorozpadlé ruiny. Kathy se nalézá kousek od vchodu, chráněná léčkami pro nepřítele. Jediné, kdo o nich ví, je Leo a umí je překonat. Ez přebývá v zadní, polozapadlé části budovy, která vypadá neobydlená a před zřícením.


Ren Ritsuka

20. února 2013 v 22:25 | Admin |  Postavy
Jméno a příjmení: Ren Ritsuka

Rasa: Nadčlověk - mutace

Věk: 17

Schopnost: telekineze

Místo pobytu: Nebe

Zaměstnání: Módní návrhář

Vzhled: Ren je vysoké štíhlé postavy. Má krásné dlouhé nohy, které docela rád ukazuje. V obličeji má jemnější rysy než většina kluků jeho věku a tak často si ho často lidé pletou s děvčetem, k čemuž docela přispívají i jeho dlouhé odbarvené vlasy, co často nosí svázané v culíku. Ostatní by to možná urazilo ale jemu to nevadí... spíš toho někdy umí u dobře využít.
Už od pohledu je jasné, že je to jasný metrosexuál. Nejen, že si pečlivě volí svůj šatník, který si často navrhuje sám, ale dokonce používá makeup jako třeba linky na oči.

Povaha: Na první pohled neuvěřitelně milý, ochotný a obětavý kluk. Na druhý pohled zákeřná svině.
Ren byl od přírody vždycky ten míň dominantní ať už se jednalo o cokoliv. Se vším souhlasil a působil spíš jako roztomilá ozdoba než člověk s vlastním názorem. Po tom, co se ale osamostnatnil a zjistil, jak je život krutý, změnil svoje postavení. Stal se dost zákeřným a začal opravdu dobře využívat svůj vzhled ať už ke kariérnímu postupu či aby se prostě zalíbil. Člověk si ho musí získat aby mu věřil. Málokomu se to povede. Je spíš samotář aby ho někdo neokradl o jeho pozici, bohatství či úspěch.

Minulost: Jeho rodiče vedli docela úspěšný podnik, který se časem mohl vyšplhat až mezi špičky. Matka milovala tu práci a otec miloval ji a pomáhal jí. Když ale matka onemocněla musela odejít na mateřskou a o podnik se měl starat otec. Ale toho momentálně nezajímal podnik ale jeho žena. A tak podnik dost klesl a ztratil svou popularitu. Pět let po Renově narození firma zkrachovala a následně byli jeho odiče poslání do pekla. A on, jelikož projevil již v tak mladém věku velký výtvarný talent, byl vychováván někým jiným. A již ve 14 začal navrhovat oblečení ale jelikož byl teprve student bylo vydáváno pod jménem jeho vychovatelky. O rok později se ale na ten malý podvod přišlo ale Rena nečekal postih ale velká sláva. Jeho modely se velice proslavili a on byl jedním z návrhářů, co ve městě určovali módu. A jelikož mu to dost vydělává i doteď , tak se už v 16 odstěhoval zpátky do rodinného domu, který stále ještě stál, a žije tam doteď.


Leo Mógwei 魔鬼

20. února 2013 v 2:38 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Leo Mógwei (Fei Ling Mógwei 魔鬼)

Rasa: AVS+mutant

Věk: 183 (27)

Schopnost: léčba veškerých zranění (obnovování biologické tkáně), výborný pohotovostní střelec (nikoliv ve smyslu sniper)

Místo pobytu: Peklo, Malá Asie

Zaměstnání: léčitelka, tendence k rebéliím

Vzhled: Leo je velice malé postavy. Měří 152 cm. Má silná, vpracovaná svalnatá stehna, široké boky, ploché bříško a typicky asijsky plochý hrudník. Má poměrně dlouhý krk. V obličeji má čisté asijské, mongoloidní rysy, zploštělý obličej. Široká čelist, plné rty, vystouplé lícní kosti, asijské oči (epikantus). Vlasy jsou dlouhé pod lopatky, skoro do půli zad. Její vlasy však nejsou typickým mongoloidním rysem. Jsou blonďaté až platinové a mnohem jemnější než mají Asiaté. Genetická výjimka.

Povaha: Leo nikdy nejde pro ránu daleko. Občas si neodpustí utrousi nějakou tu nelichotivou poznámku. Ráda užívá cynismu a sarkasmu. Ačkoliv si to sama nechce připustit, všichni vědí , že i přes její nálady a bručounství až mírné agresi, je to vlastně 'starý dobrák'. Pod tou hroší kůží je vlastně velice citlivá a vnímavá bytost. Umí být starostlivá. Někdy se u ní projeví i potlačovaný mateřský pud. Působí velice vyrovnaně, ale mívá i své slabé chvilky a poslední dobou docela často. Kouří nikorin. Obvykle jenom obyčejný tabák. Když má peníze, sežene si tam i opium nebo trávu. Je to léčitelka a v Pekle plní funkci doktorky. Nechává si platit krví, kteoru pak předává nakaženým AVS, aby nedocházelo v už tak těžké době k jeho hladovým náletům nakažených. Občas chodí k základnám a sbírá věci, které už ROTS nepotřebují.

Minulost: Fei je sněhová vločka, protože jako novorozeně měla bílé vlásky. Ale pak všem začala připomínat lva. A tak nějak vzniklo Leo a ona to přijala za jméno.
Její rodiče se přestěhovali ze starého města kdesi v původní Asii, aby našli útočiště. V Gōrudo City pracovali v továrnách ROTS a žili si ještě bídněji než ve starém městě. Poté nalezli azyl v jednom z Asijských měst v Pekle. Právě tam se zdržovala a zdržuje většina nejvzdělanějších. její otec ji učil léčit, i bojovat. Číst i psát, počítat. Vložil do ní tolik moudra kolik jen mohl. Moudra asijského národu. Svůj dar léčit získala po otci. Měli vlastní lékárnu, ale ta spíše prodělávala a tak se matka udřela v továrně ROTS.
Když na Leo přišla puberta, začala objevovat svět i mimo Asijské město. Peklo v celé své špíně. Zatvrdila se a začala rebelovat. Nakonec se dostala do 'špatné party' a začala čichat. Její život se změnil v jedu velkou a odvázano party. Utíkala od reality,jak jenom mohla. Vzdala se veškeré zodpovědnosti.
Po smrti otce se ale vše změnilo. Přátelé její rodiny si ji vzali pod svá křídla a udělali jí takovou soukromou odvykačku. Střežili ji pod přísnými pravidly a zákazy.
Jednou vletěl k Leo domů Darren, z Ezechielovy party. Vlekl s sebou dívku, která byla poraněná, protože na ni spadla železná konstrukce. Hledal léčitelku. Leo. Ale ta dívka není teď příliš důležitá. Leo Darrenovi propadla, stejně tak jako on jí. Vytvořili pár a Leo pak i získala více volnosti. Jezdila s Darrenem a Ezyho partou po nebezpečných akcích, kde občas poškádlili samotné ROTS. Začala si znovu naplno s partou užívat.
Jenže pak se zhoršoval její zdravotní stav. Začala v horečkách padat do postele a bojovat s virem AVS. TOu dobou ale byla už v jiném stavu a bydlela i s Darrenem mimo Asijské město. Kvůli stavům, které její tělo dostávalo, potratila. Netrvalo to dlouho a i Darren upadal do horeček a malátností. Za tři měsíce, když Darren umřel, ho postupně následovala celá parta, kromě Ezyho. A tak zůstali jenom Ezy a Leo.
Ezy bydlí s díbkou, o kteoru se Leo stará už od doby, kdy ji našla na hranici smrti. Pojmenovala jí Kathy. A protože měl Ezy u sebe místo, bydlí s ním. Kathy je nemocná dívka se silnými, dýchacími potížemi. Svou nemoc má vrozenou. U postele má kyslíkové bomby a většinou je na její tváři, nose a ústech, maska filtrující dusivé ovzduší, které panuje v Pekle. Díky Leo přežívá, protože umí alespoň léčit její bolest a plíce, které jí nemoc ničí. Jejího prokletí ji však zbavit naprosto neumí. Po rodičích ani stopa.
Před nedávme pohřbila i dalšího druha. Říkali mu Raven, jen Leo občas 'Vrabčáku'. Byl to exemplář, kyborg, který utekl z ROTS. Leo mu věřila, protože se spoléhala na svou intuici. Ale Ezy a ostatní z Pekla nikoliv. A i když to Ravenovi Leo vymlouvala, chtěl si zajistit jejich důvěru tím, že přepadne konvoj a ukradne léky s nanoroboty. Leo ho hledala. Ale našla po třech týdnech až jeho mrtvé tělo. S jednou ampulkou nanobotů. Není to moc, ale jistě to lidem okolo z části pomůže.

Lars Sky

18. února 2013 v 16:45 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Lars Sky

Rasa: Mutant

Věk: 24

Schopnost: Znehmotnění (během znehmotnění nemá vědomí a v případě silných vln se spustí mechanismus, který ho v obraně sebe sama opět zhmotní).

Místo pobytu: Peklo, blok 251

Zaměstnání: Nemá stálé zaměstnání, pracuje kde se dá.

Vzhled: Se jeho výškou která sahá skoro až ke 180-ti cm ho nemůžete nazvat trpaslíkem. Z běžného davu tedy téměř vyčnívá. Na oválném obličeji naleznete výrazné modré oči a nos, které zapadá někam do zlatého středu. Narůžovělé plné rty už jen dokreslují světlý obličej.
Mezi další nepostradatelné symboly jeho vzhledu patří delší vlasy s neobvyklou matně stříbrnou barvou. Vlasy nosívá upravené vždy stejně - patka mu zakrývá pravé oko, takže mu málokdy při dohodách s ním platí "mezi čtyřma očima".V oblečení není vybíravý - nežije v prostředí, kde by si mohl příliš vybírat. Mezi běžné obleky patří různé pláště, trika, džíny apod. Naučil se dobře zacházet se sečnými zbraněmi a tak má u sebe většinou nějakou dýku, nůž.

Povaha: Tento člověk působí jako by nedokázal být milý a jako by ani neměl srdce. No.. možná je to i pravda - je hodně věcí co nesnáší a naopak málo věcí, které má rád. Naučil se žít tak, jak žít musí v prostředí ve kterém žije. Pochopil, že tady s nikým nelze jednat v rukavičkách a po dobrém nejde většinou nic. Je to taky možná tím jakým stylem na své okolí působí. S pocity umí dobře zacházet a také mistrně lhát. Prostě vše, aby dosáhl svého.
Tohle ale netrvá stále. Dokáže se chovat přátelsky se vším všudy, ale daný člověk ho musí skutečně poznat.Své věty často končí slovem "hm". Pokud má nějaké velké deprese nebo se potřebuje nějakým způsobem uvolnit napije se piva nebo něčeho lehčího - velmi tvrdý alkohol a drogy mu moc neříkají, ale to neznamená, že si sem tam taky nedá. I když se to nezdá je chytřejší než vypadá nebo než mnohdy hraje.

Minulost: Narodil se v Pekle do chudé rodiny (překvapivě) jako jediný syn a možná i jako přítěž. Je pravdou, že otec ani matka si s ním moc starostí nedělali protože byl prostě jen nechtěným přírůstkem této rodiny. Avšak i přes toto se rodiče snažili zajistit aspoň to základní. Doma ho učila matka která byla degradována z Nebe do Pekla poněvadž otec který vyrůstal už v Pekle toho zrovna moc nevěděl. Ani nyní si není přesně jist za co byla matka svržena do Pekla. Naučil se tedy ty nejzákladnější věci plus něco málo navíc. S rodiči se stýkal málokdy poněvadž oba si hledali nějakou práci pro malou obživu. Toto musel preferovat v pozdějším věku i on takže se v necelých deseti letech ohlížel po čemkoliv čím by mohl nějak pomoci. V tomto věku se také naučil boji s řeznými zbraněmi což se v tomto prostředí více než hodí. Vše šlo plus mínus dobře, dokud jednoho dne vojáci ROTS nezapočali rabování během kterého vzali nějaké zásoby a i jeho samotného k pokusům. To mu bylo patnáct. Teprve teď si rodiče uvědomili co celou dobu přehlíželi. Uběhlo pár měsíců od unesení ROTS kteří se rozhodli převést svůj subjekt na jinou základnu pro podrobnější zkoumání. Avšak při tomto převozu objevil svou novou schopnost - ty pokusy měli opravdu nějaký úspěch. Dokázal totiž znehmotnit své tělo jako nějaký duch. Cíl byl v tu chvíli jasný - musí prchnout dokud je čas. Kdy jindy by se naskytla lepší příležitost než-li převoz? Po nenápadném prozkoušení svých schopností nezkušeně využil příležitosti, určil cíl a vyběhl vstříc svobodě. Cesta za svobodou byla vskutku dlouhá navíc když neměl svobodné vědomí. Musel se hodně ukrývat než našel východ ze spárů ROTS. Poté co došel domů zjistil, že se otec předávkoval drogami a matka je nezvěstná. Otřesen tím co se stalo se začal pomalu stavět na vlastní nohy. Musel pracovat více než kdy dříve. Většinou se jeho práce točila okolo baru Opium kde pracoval jako obsluha apod. Svůj dar se naučil ovládat jak jen to bylo možné, ale nebylo moc příležitostí kdy by ho aktivně využíval. Není si jist, jestli za to ROTS proklínat nebo jim děkovat, ale každopádně k nim chová určitý odpor - možná proto odmítá přiznat si to, že mu dali užitečný dar. Postupem času a za neustálého ukrývání si našel bydlení v bloku 251 kde má momentálně úkryt. Ta zkušenost s ROST mu přinesla více než jen schopnost. Naučilo ho to odměřenosti a konečně mu to otevřelo oči - už ví jaký tenhle svět je a jak v něm přežít. Snažil se hledat ztracenou matku, ale nikdy ji nenašel. Právě proto ji sám prohlásil za mrtvou a s hledáním přestal.

Noční hrůzy - Dexter I. (prolog) by Blake Fox

17. února 2013 v 23:48 | Admin
​​Noční hrůzy​​
​(Dexter)​




Prolog

Někdy si možná řekneme , kam se poděla všechna zvířata z naší chátrající planety . Copak přežili jen lidé ? Vždyť některá zvířata přeci musela přežít. Snad ale jen ta , která byla šikovná , vynalézavá a naučila se žít v nepříznivých podmínkách planety Země . Odtud nebyla cesta jinam , do jiného světa . Jejich úkryty byly zničeny a vůbec všechno co se jim zdálo tak známé navždy , nenávratně zmizelo .
Tento příběh však pojednává o jediném zvířeti , protože vykládat kam zmizela všechna zvířata by bylo asi hloupé , poněvadž víme , že spousta z nich zemřela v průběhu pohybu litosferických desek .Při nenávratné zkáze Země , tak jak jsme ji znali .
Svět , jak ho známe teď se dělí na dvě vrstvy . Nebe , vrstva nechutně bohatých lidí, monitorovaných snad na každém kroku a přísně hlídaných členy společnosti ROTS . I zde se však dá uniknout pravidlům , ale jen velmi zřídka. Nebe se posunulo do doby s Cyberpunkovým stylem. Peklo , oblast , která nebyla nikdy stoprocentně dobyta posádkami ROTS, místo ,kde není nic nemožné a jeho svět směřuje a je velice blízký stylu Steampunk . A právě v Pekle začíná náš příběh.
Již od mala jsem snil o tom mít svoje zvířátko. Takové co by si se mnou hrálo a chovalo ke mě takovou lásku , která se mi od rodičů nedostávala. Chtěl jsem už mnohokrát utéct , jenže kam bych šel ?Neměl jsem kam jít a to bylo to jediné co mě doma drželo .Jmenuji se Zei . Moje příjmení už se mi v hlavě ztratilo. Rodina ve které žiju mě bere jako přítěž a vlastně by se to , kde přebývám ani neměl nazývat domov ...

Život z pohledu Zeie pro něj neměl absolutní smysl , ráno vstal , pil jedl a dělal vlastně vše potřebné .Tohle se denně opakovalo a jeho život byl čím dál tím jednotvárnější . I jeho sny a přání se pomalu vytrácely , protože se nikdy žádný nesplnil a už to pomalu vzdal.

Dnes ale nemluvíme o něm a jeho pochmurném životě . Dnes mluvíme o malé liško veverce jménem Dexter.

Ah , promiňte . Asi je pro vás liško veverka neznámá , objasním vám tedy kousek jejich historie. Ve 22. století byl vynalezen nový kříženec a to liško veverka. Dr. Nicolas Paster spojil mrštnou veverku s chytrou a vynálézavou liškou . Co z toho vzniklo ? Zcela nový druh zvířete , které patří mezi výjimečné tvory a jako první si osvojili lidskou řeč . Samozřejmě to už bylo něco jiného než papoušek . K mluvení používali jen svoji mysl a -samozřejmě také hlasivky . Mimo jiné žijí tyhle vynalézavé potvůrky někdy až přehnaně dlouho .
Nyní může náš příběh začít.


1.

Dexter byl již od mala velice chytrá liško veverka . Dostal se do pekla v tašce jednoho člověka a až tu konečně byli vyhupsl ven na denní světlo. Bylo jasné , že je velice chytrý . Chodil po dvou a uměl ovládat mnoho lidských strojů . Dexter byl vynalézavý a brzy našel útočiště u jednoho opraváře , ale také stavitele strojů .
"Co s tebou ?" zeptal se mě ten pán . Já se jeho větě musel zasmát , vždyť přece jeho druh byl mnohdy použitelnější než obyčejní lidé .
" Vždyť vy víte ,že zvládnu všechno !" řekl jsem a smál jsem se rošťáckým úsměvem na svého pána .
"Když t tak říkáš , vzpoměl jsem si že v baru potřebují problém , který vyřešíš snad jen ty ! " řekl milým hlasem a já byl rád , že budu mít co dělat.
Zanedlouho jsem se vydal do baru , kde měli údajně nějaký problém . Cestou mě ale zaujala více jedna věc a to vykomfortované vznášedlo . Uznale jsem zapískal a moje touha mi nedala a naskočil jsem na něj , drápkem ho zapnul a rozjel se po městě . Byla to krádež ? No a? mě se zákony netýkají a hodlám ho vrátit .
Byla to taková vyhlídková plavba po městě... dokud jsem nenarazil do sloupu ... Whoops ! No , bylo mi to jedno a když jsem uviděl jakýsi portál za sloupem zaujal mne mnohem víc než nějaká hloupá rachotina . Kam asi vede ? Tak proč to nezjistit ?


Hned vám může být jasné , že Dexter byl jako hloupé roztržité děcko a nevážil si snad ani svého života , nebo se o něj spíš nebál. Jak jinak si vysvětlíme to , že po krátkém rozhodování ihned skočil do portálu , nedbaje na to , kam vede . Dexter se dostal přímo do nebe , na nějaké náměstí ,kde po chvíli našel dobrý úkryt a to opět v tašce jakéhosi chlapíka . první pohled na tento svět a už byl fascinovaný. Kdo by tušil , že se objeví přímo v tašce již dříve zmiňovaného Zeie , potomka jednoho slušně zaopatřeného podnikatele .

Šel jsem zase jednou domů po tom co jsem přespal u Jessy . šel jsem spát pozdě a tak jsem byl tentokrát hodně unavený .Je to ulítlá holka , hned jak si toho všimla chtěla mi dát B-fly . Vážně se divím , že jí to ještě prochází. Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se v prázdném domě . Vím co potřebuju , potřebuju kyslík a vodu. šel jsem pro ovladač na otevření oken a po chvíli jsem si uvědomil , že lepší volbou by byla klimatizace, ale ovladač už jsem měl v ruce a druhý se mi nechtěl hledat . Nechal jsem si udělat v jednom přístroji jemně perlivou vodu a posadil jsem se spokojeně na gauč , po chvíli jsem si pustil nějakou hodně tvrdou hudbu .stačilo jen říct kouzelné slůvko a hologram na výběr hudby se mi zjevil před očima . V klidu jsem si lehnul a pomalu jsem usínal , když tu jsem cosi ucítil na noze... ošil jsem sebou v domnění, že je to některý z rodičů. Když to nepřestalo ospale jsem pootevřel oko .
V tu chvíli jsem se tak lekl že jsem spadl z pohodlného gauče . Co to bylo ? Co to tam stálo ? bylo to ...opravdu to bylo zvíře ??!! Byl jsem hodně vylekaný a to se mě ještě zvíře zeptalo
" Co tak civíš , nevychovali tě snad ? " Zvířata mluví ??!! Podivil jsem se. Aha, málem jsem zapomněl na liško veverky,ale to mi nemůžete mít za zlé , když jsem tolik let nespatřil zvíře. Došlo mi co mě řekl za větu a bylo mi jasné , že bych měl odpovědět , ale zvířátko mi vzalo slova z úst. Zadíval jsem se na podivné stvoření .. prostě obyčejná liško veverka, která se ale smála jakoby moje situace bla kdovíjak směšná . Můj tep , který byl díky leknutí se zpomaloval .
" Já jen ... ty jsi opravdu ... živý ? Vždyť ... to nedává smysl..." Nevěděl jsem jestli křičet nebo se bát , mít radost , v tu chvíli jsem byl prostě mimo. Vidět po deseti letech zvíře pro mě bylo jedinečné ale přitom mi pomalu docházelo , jaké z toho budou následky .
" Co je tohle ? " řekl podle hlasu liško veverčí chlapík a chytl vytahovací nožík ... zmáčkl právě to tlačítko na otevírání , takže ihned uskočil a nůž spadl s rachotem na zem .
" šikovná věcička !" řekl a teprve pak mi došlo , že bude mít asi těžkou poruchu pozornosti ... a nebo ty zvířata taková prostě jsou.
" Hele , ty! Vysvětli mi co tady děláš !" řekl jsem o trochu přísnějším hlasem a přišel jsem k němu blíže aby mu došlo , jak je oproti mě malinký .
" Já jsem našel portám a portnul mě do tvý tašky . " očividně ho nevyvedl z míry ani můj hlas ani postoj. Musel jsem si povzdechnout . S ním asi bude těžká pořízená . Vyhodit ho nemůžu , bylo b hned po něm a když ho schovám , budu mít jistotu že něco nevyvede ?
" Počkat odkud tě teleportoval ?" zarazil jsem se . Mohl být z jiné planety , ze země a nebo snad z minulosti ? A nebo mohl být z jiné dimenze ..
" Jo tam do vypadá chudějc než tady , ale maj tam super vznášecí káry. Máte tu super vychytávky , ten nůž se bude hodit. " řekl a strčil si ho za pas Copak on je z pekla ? Jak se tam dostal ? A jak se odtam dostal sem ?
" Hou hou hou , polož ten nůž , nikam se brát nebude . " řekl jsem rychle a pokusil se ho té malé potvůrce vzít , to už ji ale zaujal ovladač klimatizace a začal si s ním hrát . Najednou na mě začal fučet vítr a já se musel na chvíli zastavit , přimhouřil jsem vyčerpaně oči a vydechl jsem .
No to bude něco... pomyslel jsem si a vytrhl mu ovladač zrovna když nechal vlát jazyk ve větru jak tehdejší psi. Ou můj bože! Nějak ho musím zastavit , jinak mi zdemoluje obývák .
" Hele nechceš nějaký jídlo , tou cestou ti muselo vyhládnout. " řekl jsem doufajíc že ho aspoň tohle zaujme... Očividně ho to zaujalo , protože poslušně sedl ke stolu a začal vesele kopat nohama.
Napadlo mě , co asi liško veverka může jíst ? liška žrala maso a veverka všechno , tak jsem prostě vytáhl jakýsi maso a doufal jsem že upoutá jeho pozornost aspoň na pár chvil abych se mohl v klidu rozhodnout co s ním udělám. Hltavým pohledem se koukal jak to ohřívám a mě bylo jasné , že jsem asi bez oběda. Vytáhl jsem to z přístroje a šupnul to před něj a opravdu ... jedl to kupodivu celkem pomalu a jídlo si vychutnával . Měl jsem tedy jakýsi čas na myšlení.
Můžu ji tu nechat ? Třeba se na to nepřijde.Ale co když ano ? Nemám žádnou jistotu. Od mala jsem chtěl zvířátko... Pamatuju si každou chvilku kdy jsem si ho přál . cítil jsem se tak sám , osamělý a bez smyslu života, a tím bylo rozhodnuto , nechám si ho. může mi přeci být i užitečný ,pokud ho naučím poslouchat.
Naskytla se mi další , trochu obtížnější otázka . Kam ho schovám? Zvíře mi bylo asi po pás , mělo velké, zelené oči a malé uši , zrzavou srst s bílým bříškem a stálo na zadních ,které mělo jako liška . ruce mělo o něco vyvinutější než zvířata co jsem znal. Na hlavě mělo starší letecké brýle . Krom toho měl také dlouhý liščí ocas kterým radostně mával.No dobře , to bude těžké...
Podíval jsem se pod pohovku ... naše sídlo bylo převelké a tak mě úkrytů napadala celá hromada. Pod postel jsem ho dát nemohl,ale skříň mi přišla jako dobrý nápad. Pak mi došlo , jak by asi dopadlo moje oblečení . Jiná lepšíí možnost se mi ale nevyskytovala. do šatny mi nikdo nelezl a bylo to tam dost velké pro takové zvířátko .
" Máš jméno ? " zeptal jsem se zvědavě , protože mě zajímalo , jak se asi může jmenovat a říkat mu liško veverko mi zrovna jako dobrý nápad nepřišlo.
" Sem Dexter ." řekl a dál vesele kopal nohama a prohlížel so to tu velkýma očima. Přemýšlel nejspíš nad tím , co pak vyvede .
" Dobře, Dexter... Budu tě muset schovat , kdyby tě viděli rodiče asi by tě zabili. Pojď se mnou prosímtě. " řekl jsem klidným ale přísným hlasem .
Dexter do sebe vhodil poslední kousek masa a seskočil ze židle , kupodivu se ani neptal ,kam jdeme a ani na žádnou jinou otázku ,za což jsem byl rád. Šli jsme po zmodernizované chodbě se spoustou ovládacích panelů zabudovanýh ve zdi přesně tak , aby to vypadalo jako pěkná dekorace. Vše bylo z jakéhosi drahého kovu s matným odleskem . Dexter si všechno prohlížel s neskrývaným zájmem a byl potichu , což mi umožnilo se nad tím ještě jednou zamyslet.
Opravdu tu mám zůstávat , jak dlouho ho tu dokážu skrývat bylo i mě samotnému naprostou záhadou . Ale věděl jsem jedno , že s Dextrem budu potíže tak či tak.

Lorraine Erkhart

17. února 2013 v 15:29 | Admin |  Postavy


Jméno a příjmení: Lorraine Erkhart

Věk: 21

Rasa: Mutant

Schopnost: Částečná Chronokineze

Místo pobytu: Nebe

Zaměstnání: Inspektorka trhu ( ROTS pracovnice)

Vzhled: Raine, jak si nechává říkat je takříkajíc ideálem krásy mezi Nebešťany.Je středně vysoká a hubená, ale i přes svou hubenost má poměrně dobře tvarované tělo.Její velké, světlé a hypnotické oči spolu s aristokratickými rysy a plnými rty podtrhují její arogantní vzhled.
Má porcelánově světlou pleť a díky jejím světlým blond, až bílým vlasům to lehce zjemňuje její arogantní vzezření.
Vlasy má poměrně dlouhé a pokud se nepohybuje v domě nebo není někde na party, nosí je stažené do přísného a elegantního uzlu.
Povětšinu času také nosí kostýmky, sukně nebo šaty.Pokud nemá na sobě nic už zmíněného pak je to i přes svůj neformální vzhled vždy sladěné do nedbalé elegance.
S líčením to moc nepřehání, protože to ani není třeba.Má dokonalou pleť a i přes svou světlou barvu jsou její oči výrazné.
Aby doladila svůj elegantní vzhled nosí také decentní náušnice a občas i nějaký jemný šperk na krk.V podstatě nikdy však nesundává svůj stříbrný náramek s tyrkysově zbarvenými kamínky a čotky z černých korálků se stříbrným křížem v kterém je vyryt prapodivný symbol. Nezajímá jí, jestli se jí to k oblečení hodí nebo ne.

Povaha: Postupem času se z ní stala poměrně arogantní a ctižádostivá "mrcha" která sice jedná s každým navenek jako v rukavičkách, ale to neznamená, že si neumí dupnout a pěkně Vám znepříjemnit život.
Pokud jí někdo naštve, vyvede z míry, podvede jí nebo jí zhatí její plány, nedá na sobě nic znát.Jen se usměje..ale v další vteřině očekávejte nůž v zádech..únik plynu, nebo jen nějakou nepředvídatelnou a velice smutnou náhodu, která vás buďto velmi vážně zmrzačí, nebo zabije vás, či vaše blízké.
Chová se tak jak se od ní očekává a svoje emoce staví až na poslední místo.Díky událostem, kterých se musela před pár lety účastnit má na paměti, že zprotivit se ROTS není vůbec dobré.
Uvědomila si, že pád je velice strmý a neodvratný a tak se z ní stala téměř dokonalost sama.
Je neústupná a jde si za svým cílem i přes mrtvoly. Nesnáší, když není po jejím.Je velice sebevědomá a neváhá použít všeho co má, aby dostala toho co chce..Opravdu všeho.
Lidé by se jí měli klidit z cesty, protože má dost možností jak komukoliv kdo se jí znelíbí, nebo kdo byť jen gestem naznačí nesoulad s ROTS zničí bez sebemenších výčitek svědomí život.

Minulost: Narodila se do příkladné rodiny, která podporovala ROTS.Už od malička byla vedena k tomu, aby vždy a za každých okolností důvěřovala ROTS a pracovala v jejich prospěch.Nikdy proto nepřemýšlela, jestli je to vůbec dobře, nebo špatně.Brala to tak jak jí to podali rodiče a nic víc vědět nepotřebovala.Dalo by se říct, že byla skoro až zaslepená tím, co jí vtloukali do hlavy, že ani neviděla tu spoustu lidí, co se zprotivili a byli vyhoštěni do Pekla.Nic, žádné pochyby, které by ROTS spáchaly jakoby ani nebyly.Spolu se svým starším bratrem chodila na procházky..hráli si spolu, i když byl o šest let starší.Nikdy ji neřekl ne.Vždy tu pro ni byl, ať už si chtěla jen hrát, nebo potřebovala obejmout.Protože jít za rodiči, by znamenalo, že projevila slabost a tu ROTS nepřipouští a tudíž ani její rodiče.Ale i přes to je milovala a nemohla by si přát lepší rodiče.Bratr jí ale i tak byl bližší.Oba o sobě věděli naprosto všechno a poznali z každého gesta, co si ten druhý myslí, nebo jak se cítí.I když by jí mohl říct, že nemá čas..že se musí připravovat na svou budoucí práci, nikdy to neudělal.A díky němu si připadala důležitá a získala opravdu velké sebevědomí.Tím, že se o ni staral kluk, získala zkušenosti, které by normálně dívka mít neměla.Naučila se jak dostat to co chce, nejen milým úsměvem a spoustou ústupků.Zjistila taky, že když něco chce, musí za tím jít a neohlížet se na ostatní.Raine svého bratra zbožňovala jako skoro nikoho na světě.A proto ji naprosto změnila jedna událost, která se stala pár dnů před jejíma šestnáctýma narozeninami.Už několik týdnů se jí zdálo, jakoby už pro svého bratra nebyla vším..jakoby měl na práci něco důležitějšího, protože ji čímdál častěji odmítal, když s ním chtěla strávit čas nebo se potřebovala svěřit.Vždycky se pak někam vytratil a dlouho se nevracel.Jednou později večer, poté co ji opět odmítl jí došla trpělivost.Vkradla se k němu do pokoje a bůh ví jestli naštěstí a nebo bohužel si její bratr zapomněl doma mobil.I když se jí to příčilo slídit až tak, že by mu četla zprávy, něco jí říkalo, že by to udělat měla.A tak se jako ta nejhnusnější slídilka uchýlila k tomu, že mu prohledala všechny zprávy.Nic moc z nich nezjistila, jen to, že se pokaždé opakovala schůzka na jednom místě.Chvíli jen tak seděla, ale pak rychle hodila mobil na postel a vydala se za ním.Nikdy by jí nenapadlo, čeho bude svědkem.Když se co nejrychleji dostala na místo, kde si její bratr sjednal schůzku, zaslechla hlasy.Přikradla se tiše za roh a poslouchala.S každým jejich slovem jí čím dál víc chladla krev v žilách.Ke konci už jí jen kanuly slzy z očí a špatně se jí dýchalo.Nemohla uvěřit tomu, že je její bratr závislí na drogách a navíc dal jasný nesouhlas s jednáním ROTS a následné plánování toho, jak je svrhnout.Byla tak vyvedená z míry, že nebyla schopná ani vnímat to, že zaslechli její tiché vzlyky..Když si to uvědomila, už se k ní blížili a její bratr na ni bolestně a vyděšeně zíral.Nechtěla slyšet to co by jí řekl..viděla mu na očích, že jí to chce vysvětlit, ale ona nemohla dovolit, aby na ni byť jen promluvil, protože by byla schopná zanevřít na všechna svá dosavadní přesvědčení a dala by na ta jeho.Plačtivě pokroutila hlavou a natáhla ruce před sebe.V tu chvíli měla pocit, jakoby se jí v hlavě sepl nějaký spínač a myšlenka, která jí rezonovala v hlavě se stala skutečností.Přála si, aby mohla nějak zastavit nebo zpomalit čas..aby dokázala utéct a nemusela čelit bratrovu bolestně vědoucímu pohledu poté, co před sebe natáhla ruce v odmítavém gestu.A ono…se to nějak stalo.Najednou jejich rychlé a dlouhé kroky dostaly téměř líný a neochotný spád.Jakoby se prodírali lepidlem..jejich pohyby byly zdlouhavé a táhlé.A přitom ona se pohybovala normálně.Zděšeně pohlédla na své ruce, když si uvědomila, že nikdo jiný než ona to způsobit nemohl.Na nic však už nečekala a chopila se příležitosti…Utekla co nejrychleji mohla.Nevrátila se však domů.Běžela co jí síly stačily…sípala..a v boku jí píchalo..plíce jí jen hořely, ale ona stejně běžela dál.Doufala, že tomu co viděla uteče, ale nějak se jí to nedařilo.Ta slova co pronášel její bratr..ten výjev, kdy dychtivě čekal na své drogy…se k ní vracely jako ozvěna výstřelu v opuštěné uličce.Nevěděla co dělat, dokud nenarazila na hlídku ROTS.Nejdřív se chtěla schovat, protože bylo zcela jasné že to co viděla a slyšela bude mít v podstatě napsané na čele…Jenže ve chvíli kdy už zahýbala za roh se v ní probudila její povaha a nutkání dělat správné.ROTS…to je správné.Drogy, vzpoura…to..není správné a i když jí to zabíjelo..Musela to udělat.Ve chvíli, kdy udávala svého bratra v ní všechny pocity nějak odumřely.Slzy vyschly a po únavě a pálení v plicích nezbylo nic…Ano..to je správné..Všechno co je správné urovná věci do pořádku..vše bude jak má být..Znělo jí v hlavě a ona pronesla udání svého bratra netečným, ledově klidným tónem, jakoby se jí to ani netýkalo.Nechala se odvést hlídkou ROTS k nim domů a bez jakýchkoli emocí sledovala, jak hrubě odvedli jeho bratra jako psance..Dodnes nechápe, proč se vrátil domů a když se zavřely dveře, její otec jí položil ruku na rameno a poprvé projevil něco jiného než neochvějnou vyrovnanost.Když k němu vzhlédla, v očích měl slzy.A procítěným hlasem jí odpověděl na otázku, která se jí zračila v očích..Vrátil se jen kvůli ní..Se slzami v očích jí celé hodiny hledal a byl strachy bez sebe..Věděl co příjde, ale nemohl jinak.Vydal všanc svou šanci na útěk jen proto, aby měl jistotu že ona bude v pořádku..Poté jí vtiskl do rukou jeho čotky a pak zamumlal něco o tom, že to co provedl bylo nepřípustné a její jednání bylo více než správné. Bezeslov přikývla a odešla do pokoje.Naposledy tu noc uronila pár slz a od té doby se z ní stala ještě zarytější příslušnice řad poslušných Nebšťanů…Plnila úkoly bezeslov, bez ptaní a jednala jen v souladu se zákony ROTS..Ve svých devatenácti letech po smrti jejího otce, převzala jeho místo a svědomitě plnila své povinnosti.Dodnes, vždy když přejede konečky prstů přeš čotky, které od oné noci nosí na ruce, pocítí lehké bodnutí výčitek svědomí a v duchu jí trápí to, co se s ním stalo..I když pevně věřila, že tehdy udělala dobře…nikdy se s tím nesmířila.A o tom, že je mutant, což zjistila té noci co udala svého bratra neví nikdo krom nejvyššího vedení ROTS.A ona to úzkostlivě tají, protože mutanti v Nebi byli opravdu hodně ojedinělí.

Artari

16. února 2013 v 20:50 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Artizar Aris (známý jako Artari)

Rasa: člověk/kyborg

Věk: 23

Schopnost: Nadpřirozený hlas (nejen esteticky nádherný, ale pomocí jeho vlnových délek může i bojovat)

Místo pobytu: Nebe, vlastní sídlo

Zaměstnání: celebrita (převážně zpěvák)

Vzhled: Je velice vysoké postavy, altetických rysů. Je spíše hubenější díky své výšce. Nosí dlouhé, husté, černočervené vlasy do půli zad. Nosí černé oblečení a úplé kalhoty. Těžké boty s okovanými špičkami. Kolem očí si nanáší černé líčení a té rty si nechává malovat na černo. není to jen obyčejná rtěnka, je to něco na způsob trvalého make-upu, ale dá se toho bezbolestně zbavit. není na něm vůbec vidět jakýkoliv technický zásah, přesto jeden má. Má upravené hlasivky, zazpívá každý tón na x způsobů, ovládá vlnové délky a jeho hlas se může stát i nebezpečnou zbraní. Oči jsou modré a veliké, rty plné, nos orlí.

Povaha: V mládí velice citlivý, pak protivný a nezvladatelný a nakonec poměrně arogantní a povrchní, čímž maskuje své pravé já, které nechal v dětsví. Sláva ho naprosto pohltila a on si užívá života jako jeho matka. Ostatně jaký vzor... Je poměrně častým návštěvníkem Red Velvet a pořádá tam i VIP party. Rád si dá B-fly anebo Rise. V jeho nikorince často nebývá jen čistý tabák. V noci ale často upadá do zvláštního inspirujícího stavu, kdy tvoří. Ať už výtvarně nebo hudebně. Je náladový a výbušný. Někdy i příliš namyšlený a arogantní. Ale je velice nadaný a naprosto geniální hudebník. Svým hlasem uhrančí kdekoho. Nepotřebuje nijak zesilovat hlas díky svým upraveným hlasivkám a tím se získává naprosto perfektní, čistý zvuk, který rozezní emoce v každém. Ať už chcete nebo ne.

Minulost: Vyrůstal jako jedináček v rodině vědce, který pracoval pro ROTS. Jeho matka je návrhářka interiérů a má vlastní život. Její syn, Artizar, jí nikdy příliš nezajímal. Obvykle si užívala nekonečných večírků a pracovala na své kariéře. Otec často nebýval doma, protože obvykle sloužil na základnách ROTS. A tak Artari zůstával často doma sám a vynalézavě si hrál. Jeho otec byl jako zaměstnanec ROTS velice monitorován, takže jejich celá rodina musela sekat latinu a nesměli se nijak zprotivit. Jeho rodina a i on sám toto plnili. Ale brzy objevil u sebe velmi zvláštní vlastnost, která se příliš do Nebe nehodila. Citlivost. Artizar náhle vyhledával kontakt ostatní a sociální sítě, které nahrazují společenský život, mu náhle přestaly stačit. Objevila se v něm emoční prázdnuta, prahnutí po mateřském pudu, který jako malý po své chůvě vyžadoval. Chůva, android, vysílala tyto informace do center ROTS, které informovali jeho otce. Dlouho se radili, co s takovým chlapcem mají dělat. Nechali ho studovat design. Všimli si, že má jisté nadání uměleckým směrem. Emotivní cítění, podle kterého se umí řídit a tvořit. A tak frustrovaného Arizara vedli tímto uměleckým směrem, který se málokdy v Nebi vyskytuje, protože je docela málo lidí a ostatních, kteří prožívají emoce jako on. Jemu totiž nestačilo, aby taková přímá citovost byla zadupána do země, přehlížena a vytvářena v naprostou aroganci a floutkovství. Ve svých adolescentních letech, kdy jeden hledá sám sebe mu to však přestávalo stačit. Stal se poměrně agresivní, ale zároveň se začal propadat do depresí. A tak začal zpívat, kde mohl vyjádřit emoce. Rodiče mu tedy dali i lepší hlas, vylepšení hlasivek. Svým zpěvem na sociálních sítích naprosto probořil veškeré hranice. Mladí z Nebe skreze něj začali vyjadřovat vlastní frustraci z necitelného světa Nebe. ROTS se rozhodli, že z něj tedy udělají celebritu. Je to jednoduchý způsob, jak ovládat davy a on dokáže uhranout své publikum. Takže uznali za vhodné, že bude lepší ho podporovat a více mu pomáhat s propagací, než aby se mladí vzbouřili proti ROTS, pokud by je čirou náhodou chtěli nařknout z toho, že mohou za necitelnost Nebe. Mohou vůbec?
Artari se stal hvězdou a začal prosazovat starý klasický způsob, kdy zpívá v barech. Ale to spíš jen na VIP večírkách, po malém incidentu, kdy fanoušci málem rozbořili bar a všichni se tam nevešli. Takže vystupuje i v obchodním středisku, kde je veliká hala, nebo na velikých příletových plochách.
Zároveň se začal angažovat i do humanitární pomoci pro Peklo. Je to ale jenom zástěrka pro styky s Peklem. Překupuje drogy a sám si ostatně sem tam nějaké to zboží uleje pro sebe. Nejvíce se přece daří tomu, koho ROTS sledují. Obvykle není viděno to, co bývá ostatním nejvíce na očích.

Léto 2700 byNarami Zarate

16. února 2013 v 13:03 | Admin
Někdy v létě 2700

Stála jsem asi třicet metrů od jednoho z řady chátrajících domů v Pekle a skrz okno pozorovala tříčlennou rodinu, jež právě usedala k večeři. Očividně neměli ani ponětí o tom, že za chvíli naruším jejich dosavadní klid. Pakliže se život tady dole vůbec mohl označit "klidný". Z reproduktoru uvnitř mé helmy, se ozval strohý příkaz: "Vojáku, nahlaste svou pozici." "Tady číslo 327, Narami Zarate. Právě sleduji obydlí cíle," odpověděla jsem úsečně do zabudovaného mikrofonu, aniž bych jen nakrátko spustila zrak z postav za oknem. Zároveň jsem soustředěně poslouchala zvuky svého okolí, abych případného narušitele zaznamenala dřív, než si on sám vůbec uvědomí, že narazil na vojáka ROTS. "Jaký je váš úkol?" otázal se mě hlas a já mu se stále stejným kamenným výrazem odpověděla: "Identifikovat cíl a zlikvidovat ho. Svědkové se nepovolují." Mezi ty v tomto případě patřila rodina onoho muže. Muže, jehož jsem měla odstranit. Reproduktor ztichl a já věděla, že nastal čas. Rozběhla jsem se k oknu, za běhu pomocí svých mozkových vln roztříštila sklo a následně se odrazila od země, abych v další chvíli vskočila do pokoje. Žádný pohyb navíc. Stačila jsem ještě zahlédnout narůstající překvapení ve tvářích těch starších členů rodiny, kteří si pomalu, příliš pomalu začínali uvědomovat, co se děje. Než se však zmohli na něco dalšího, kupříkladu na šok, strach, paniku, dřív než dokázali jakkoliv zareagovat na můj náhlý vpád, všichni do jednoho, vlivem mé schopnosti, explodovali, zanechavši po sobě pouze cáry masa a cákance krve. Střelnou zbraň, jež byla základním vybavením každého vojáka ROTS, jsem používala jen při dálkovém odstřelování, anebo při misích, kdy byla požadována těla dotyčných v celku. Tohle však nebyl ten případ. Bez zájmu jsem prošla pozůstatky dřívějších obyvatel tohoto domu a na stůl, u něhož předtím rodina seděla, jsem připevnila malou přenosnou výbušninu. Odjištěním pojistky a stisknutím jednoho jediného tlačítka jsem ji aktivovala a poté opustila místnost stejnou cestou, jakou jsem do ní i vstoupila, tedy oknem. Když jsem byla opět zhruba třicet metrů od domu, uslyšela jsem za zády výbuch. Teď by mělo být obydlí, v tuto chvíli již neexistující rodiny, zničeno a spolu s ním i veškeré důkazy o tom, co se právě stalo. Čistě a precizně, jinak to ani nešlo. Dopad, jaký bude mít exploze a následný požár na okolní stavení, už nebyl moje starost. Já jen splnila svou misi a to bylo vše, na čem záleželo. Vše, co mě zajímalo. A navíc jsem se nacházela na místě, kde jsou takovéhle zásahy ROTS na denním pořádku. Mohla bych tu vyhodit do povětří hned několik baráků a nic by se nestalo. Pomyslela jsem si, zatímco jsem kráčela ke svému nedaleko ukrytému vznášedlu. Ačkoliv by nebyl problém cestovat jen za pomoci trysek, které mám zespodu na chodidlech, při akcích jako je tato, preferuje ROTS užívání módu neviditelnosti, jež je zabudován do všech vojákům přístupných vozidel. Po nasednutí jsem spustila autopilota a kontaktovala základnu. "Tady číslo 327, Narami Zarate. Mise splněna," nahlásila jsem stručně, zatímco se vznášedlo vracelo spolu se mnou na jednu ze základen.