Noční hrůzy - Dexter I. (prolog) by Blake Fox

17. února 2013 v 23:48 | Admin
​​Noční hrůzy​​
​(Dexter)​




Prolog

Někdy si možná řekneme , kam se poděla všechna zvířata z naší chátrající planety . Copak přežili jen lidé ? Vždyť některá zvířata přeci musela přežít. Snad ale jen ta , která byla šikovná , vynalézavá a naučila se žít v nepříznivých podmínkách planety Země . Odtud nebyla cesta jinam , do jiného světa . Jejich úkryty byly zničeny a vůbec všechno co se jim zdálo tak známé navždy , nenávratně zmizelo .
Tento příběh však pojednává o jediném zvířeti , protože vykládat kam zmizela všechna zvířata by bylo asi hloupé , poněvadž víme , že spousta z nich zemřela v průběhu pohybu litosferických desek .Při nenávratné zkáze Země , tak jak jsme ji znali .
Svět , jak ho známe teď se dělí na dvě vrstvy . Nebe , vrstva nechutně bohatých lidí, monitorovaných snad na každém kroku a přísně hlídaných členy společnosti ROTS . I zde se však dá uniknout pravidlům , ale jen velmi zřídka. Nebe se posunulo do doby s Cyberpunkovým stylem. Peklo , oblast , která nebyla nikdy stoprocentně dobyta posádkami ROTS, místo ,kde není nic nemožné a jeho svět směřuje a je velice blízký stylu Steampunk . A právě v Pekle začíná náš příběh.
Již od mala jsem snil o tom mít svoje zvířátko. Takové co by si se mnou hrálo a chovalo ke mě takovou lásku , která se mi od rodičů nedostávala. Chtěl jsem už mnohokrát utéct , jenže kam bych šel ?Neměl jsem kam jít a to bylo to jediné co mě doma drželo .Jmenuji se Zei . Moje příjmení už se mi v hlavě ztratilo. Rodina ve které žiju mě bere jako přítěž a vlastně by se to , kde přebývám ani neměl nazývat domov ...

Život z pohledu Zeie pro něj neměl absolutní smysl , ráno vstal , pil jedl a dělal vlastně vše potřebné .Tohle se denně opakovalo a jeho život byl čím dál tím jednotvárnější . I jeho sny a přání se pomalu vytrácely , protože se nikdy žádný nesplnil a už to pomalu vzdal.

Dnes ale nemluvíme o něm a jeho pochmurném životě . Dnes mluvíme o malé liško veverce jménem Dexter.

Ah , promiňte . Asi je pro vás liško veverka neznámá , objasním vám tedy kousek jejich historie. Ve 22. století byl vynalezen nový kříženec a to liško veverka. Dr. Nicolas Paster spojil mrštnou veverku s chytrou a vynálézavou liškou . Co z toho vzniklo ? Zcela nový druh zvířete , které patří mezi výjimečné tvory a jako první si osvojili lidskou řeč . Samozřejmě to už bylo něco jiného než papoušek . K mluvení používali jen svoji mysl a -samozřejmě také hlasivky . Mimo jiné žijí tyhle vynalézavé potvůrky někdy až přehnaně dlouho .
Nyní může náš příběh začít.


1.

Dexter byl již od mala velice chytrá liško veverka . Dostal se do pekla v tašce jednoho člověka a až tu konečně byli vyhupsl ven na denní světlo. Bylo jasné , že je velice chytrý . Chodil po dvou a uměl ovládat mnoho lidských strojů . Dexter byl vynalézavý a brzy našel útočiště u jednoho opraváře , ale také stavitele strojů .
"Co s tebou ?" zeptal se mě ten pán . Já se jeho větě musel zasmát , vždyť přece jeho druh byl mnohdy použitelnější než obyčejní lidé .
" Vždyť vy víte ,že zvládnu všechno !" řekl jsem a smál jsem se rošťáckým úsměvem na svého pána .
"Když t tak říkáš , vzpoměl jsem si že v baru potřebují problém , který vyřešíš snad jen ty ! " řekl milým hlasem a já byl rád , že budu mít co dělat.
Zanedlouho jsem se vydal do baru , kde měli údajně nějaký problém . Cestou mě ale zaujala více jedna věc a to vykomfortované vznášedlo . Uznale jsem zapískal a moje touha mi nedala a naskočil jsem na něj , drápkem ho zapnul a rozjel se po městě . Byla to krádež ? No a? mě se zákony netýkají a hodlám ho vrátit .
Byla to taková vyhlídková plavba po městě... dokud jsem nenarazil do sloupu ... Whoops ! No , bylo mi to jedno a když jsem uviděl jakýsi portál za sloupem zaujal mne mnohem víc než nějaká hloupá rachotina . Kam asi vede ? Tak proč to nezjistit ?


Hned vám může být jasné , že Dexter byl jako hloupé roztržité děcko a nevážil si snad ani svého života , nebo se o něj spíš nebál. Jak jinak si vysvětlíme to , že po krátkém rozhodování ihned skočil do portálu , nedbaje na to , kam vede . Dexter se dostal přímo do nebe , na nějaké náměstí ,kde po chvíli našel dobrý úkryt a to opět v tašce jakéhosi chlapíka . první pohled na tento svět a už byl fascinovaný. Kdo by tušil , že se objeví přímo v tašce již dříve zmiňovaného Zeie , potomka jednoho slušně zaopatřeného podnikatele .

Šel jsem zase jednou domů po tom co jsem přespal u Jessy . šel jsem spát pozdě a tak jsem byl tentokrát hodně unavený .Je to ulítlá holka , hned jak si toho všimla chtěla mi dát B-fly . Vážně se divím , že jí to ještě prochází. Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se v prázdném domě . Vím co potřebuju , potřebuju kyslík a vodu. šel jsem pro ovladač na otevření oken a po chvíli jsem si uvědomil , že lepší volbou by byla klimatizace, ale ovladač už jsem měl v ruce a druhý se mi nechtěl hledat . Nechal jsem si udělat v jednom přístroji jemně perlivou vodu a posadil jsem se spokojeně na gauč , po chvíli jsem si pustil nějakou hodně tvrdou hudbu .stačilo jen říct kouzelné slůvko a hologram na výběr hudby se mi zjevil před očima . V klidu jsem si lehnul a pomalu jsem usínal , když tu jsem cosi ucítil na noze... ošil jsem sebou v domnění, že je to některý z rodičů. Když to nepřestalo ospale jsem pootevřel oko .
V tu chvíli jsem se tak lekl že jsem spadl z pohodlného gauče . Co to bylo ? Co to tam stálo ? bylo to ...opravdu to bylo zvíře ??!! Byl jsem hodně vylekaný a to se mě ještě zvíře zeptalo
" Co tak civíš , nevychovali tě snad ? " Zvířata mluví ??!! Podivil jsem se. Aha, málem jsem zapomněl na liško veverky,ale to mi nemůžete mít za zlé , když jsem tolik let nespatřil zvíře. Došlo mi co mě řekl za větu a bylo mi jasné , že bych měl odpovědět , ale zvířátko mi vzalo slova z úst. Zadíval jsem se na podivné stvoření .. prostě obyčejná liško veverka, která se ale smála jakoby moje situace bla kdovíjak směšná . Můj tep , který byl díky leknutí se zpomaloval .
" Já jen ... ty jsi opravdu ... živý ? Vždyť ... to nedává smysl..." Nevěděl jsem jestli křičet nebo se bát , mít radost , v tu chvíli jsem byl prostě mimo. Vidět po deseti letech zvíře pro mě bylo jedinečné ale přitom mi pomalu docházelo , jaké z toho budou následky .
" Co je tohle ? " řekl podle hlasu liško veverčí chlapík a chytl vytahovací nožík ... zmáčkl právě to tlačítko na otevírání , takže ihned uskočil a nůž spadl s rachotem na zem .
" šikovná věcička !" řekl a teprve pak mi došlo , že bude mít asi těžkou poruchu pozornosti ... a nebo ty zvířata taková prostě jsou.
" Hele , ty! Vysvětli mi co tady děláš !" řekl jsem o trochu přísnějším hlasem a přišel jsem k němu blíže aby mu došlo , jak je oproti mě malinký .
" Já jsem našel portám a portnul mě do tvý tašky . " očividně ho nevyvedl z míry ani můj hlas ani postoj. Musel jsem si povzdechnout . S ním asi bude těžká pořízená . Vyhodit ho nemůžu , bylo b hned po něm a když ho schovám , budu mít jistotu že něco nevyvede ?
" Počkat odkud tě teleportoval ?" zarazil jsem se . Mohl být z jiné planety , ze země a nebo snad z minulosti ? A nebo mohl být z jiné dimenze ..
" Jo tam do vypadá chudějc než tady , ale maj tam super vznášecí káry. Máte tu super vychytávky , ten nůž se bude hodit. " řekl a strčil si ho za pas Copak on je z pekla ? Jak se tam dostal ? A jak se odtam dostal sem ?
" Hou hou hou , polož ten nůž , nikam se brát nebude . " řekl jsem rychle a pokusil se ho té malé potvůrce vzít , to už ji ale zaujal ovladač klimatizace a začal si s ním hrát . Najednou na mě začal fučet vítr a já se musel na chvíli zastavit , přimhouřil jsem vyčerpaně oči a vydechl jsem .
No to bude něco... pomyslel jsem si a vytrhl mu ovladač zrovna když nechal vlát jazyk ve větru jak tehdejší psi. Ou můj bože! Nějak ho musím zastavit , jinak mi zdemoluje obývák .
" Hele nechceš nějaký jídlo , tou cestou ti muselo vyhládnout. " řekl jsem doufajíc že ho aspoň tohle zaujme... Očividně ho to zaujalo , protože poslušně sedl ke stolu a začal vesele kopat nohama.
Napadlo mě , co asi liško veverka může jíst ? liška žrala maso a veverka všechno , tak jsem prostě vytáhl jakýsi maso a doufal jsem že upoutá jeho pozornost aspoň na pár chvil abych se mohl v klidu rozhodnout co s ním udělám. Hltavým pohledem se koukal jak to ohřívám a mě bylo jasné , že jsem asi bez oběda. Vytáhl jsem to z přístroje a šupnul to před něj a opravdu ... jedl to kupodivu celkem pomalu a jídlo si vychutnával . Měl jsem tedy jakýsi čas na myšlení.
Můžu ji tu nechat ? Třeba se na to nepřijde.Ale co když ano ? Nemám žádnou jistotu. Od mala jsem chtěl zvířátko... Pamatuju si každou chvilku kdy jsem si ho přál . cítil jsem se tak sám , osamělý a bez smyslu života, a tím bylo rozhodnuto , nechám si ho. může mi přeci být i užitečný ,pokud ho naučím poslouchat.
Naskytla se mi další , trochu obtížnější otázka . Kam ho schovám? Zvíře mi bylo asi po pás , mělo velké, zelené oči a malé uši , zrzavou srst s bílým bříškem a stálo na zadních ,které mělo jako liška . ruce mělo o něco vyvinutější než zvířata co jsem znal. Na hlavě mělo starší letecké brýle . Krom toho měl také dlouhý liščí ocas kterým radostně mával.No dobře , to bude těžké...
Podíval jsem se pod pohovku ... naše sídlo bylo převelké a tak mě úkrytů napadala celá hromada. Pod postel jsem ho dát nemohl,ale skříň mi přišla jako dobrý nápad. Pak mi došlo , jak by asi dopadlo moje oblečení . Jiná lepšíí možnost se mi ale nevyskytovala. do šatny mi nikdo nelezl a bylo to tam dost velké pro takové zvířátko .
" Máš jméno ? " zeptal jsem se zvědavě , protože mě zajímalo , jak se asi může jmenovat a říkat mu liško veverko mi zrovna jako dobrý nápad nepřišlo.
" Sem Dexter ." řekl a dál vesele kopal nohama a prohlížel so to tu velkýma očima. Přemýšlel nejspíš nad tím , co pak vyvede .
" Dobře, Dexter... Budu tě muset schovat , kdyby tě viděli rodiče asi by tě zabili. Pojď se mnou prosímtě. " řekl jsem klidným ale přísným hlasem .
Dexter do sebe vhodil poslední kousek masa a seskočil ze židle , kupodivu se ani neptal ,kam jdeme a ani na žádnou jinou otázku ,za což jsem byl rád. Šli jsme po zmodernizované chodbě se spoustou ovládacích panelů zabudovanýh ve zdi přesně tak , aby to vypadalo jako pěkná dekorace. Vše bylo z jakéhosi drahého kovu s matným odleskem . Dexter si všechno prohlížel s neskrývaným zájmem a byl potichu , což mi umožnilo se nad tím ještě jednou zamyslet.
Opravdu tu mám zůstávat , jak dlouho ho tu dokážu skrývat bylo i mě samotnému naprostou záhadou . Ale věděl jsem jedno , že s Dextrem budu potíže tak či tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.