Únor 2014

Akira Hisakata

7. února 2014 v 21:16 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Akira Hisakata

Rasa: Člověk

Věk: 36 let

Schopnost: Inteligence

Místo pobytu: Malá Asie

Zaměstnání: Funguje jako učitel.

Vzhled: Měří něco málo pod 170 centimetrů, tak by se nedalo říct, že je to zrovna velikán, ale zas tak maličkej taky není. Na svou výšku je opravdu citlivý - nemá rád, když mu někdo řekne prcku. Váha je přizpůsobená váze a jestli sundá pokrývku těla, uvidíte pěkně vypracované svalstvo, za které může pravidelné cvičení tai-chi.
Jeho tmavé lehce zvlněné vlasy sahají těsně nad lopatky a volně spadají kolem oválného obličeje světlé pleti. Na obličeji pak pod hustým obočím najdete oči stejně černé, jako jeho vlasy. Mezi nimi spíš větší nos a tenké růžové rty, které obklopuje udržovaně vypadající bradka.
Je to nesmírně skromný člověk... když nepřijde řada na oblečení. Vezme si naprosto cokoliv, co mu dáte, ale vrátí se vám to ani ne do vteřiny zpět, jestliže to není tmavé barvy. Je naprosto nemožné ho vidět v něčem, co je světlejší než šedá, nebo hnědá. Převážně jeho šatník tvoří obyčejné košile, kalhoty a různé dlouhé pláště, takže na styl už tam moc vybíravej neni. Co se týče doplňků, tak ty mu jsou španělská vesnice - nikdy podobný zkrášlovadla neuznával. Když vidí někoho ošperkovanýho, což se vzhledem k prostředí často nestává, příjde mu dotyčná osoba umělá. Šperky jsou prostě levná krása. Často má na hlavě černý klobouk, který s ním všude chodí, ač se ke zbytku oblečení třeba vůbec nehodí.
Někde po kapsách má vždy aspoň nějakou dýku, aby mohl odrážet dotěrný hmyz. Není možný vidět mu v rukou střelnou zbraň. Co je fér na tom, když si jeden stoupne do rohu a začne pálit kulky po někom na druhém konci místnosti? Na palné zbraně od něj rozhodně chválu slyšet nemůžete. Umí základy pár bojových stylů. Mistr není, prostě umí jen tolik, kolik potřebuje na obranu sebe sama.

Povaha: Pro ostatní by sám sebe rozdal... v rámci možností. Na první pohled by ho jeden možná označil jako striktního a nespolečenskýho tvora, ale už jen po prvních větách vás dost možná přesvědčí o opaku.
Je sice milej tak nějak ke všem, ale rozhodně neni blbej. Nemůže začít bezduše věřit prvnímu, koho uvidí, takže si především hlídá i sám sebe. To ale neznamená, že by působil negativně - naopak i když dotyčného nezná, působí optimisticky a jak se zdá ho dobrá nálada jen tak neopouští. Úsměv mu z tváře zmizí jen ve vyjimečných situacích. Člověku jde někdy až hlava kolem z toho, že i po tom všem co si prožil mu z tváře úsměv nemění.
Není bojovník.. vlastně i do milovníka má dost daleko. Je prostě sám sebou, aniž by se nějak staral o tom, co si o něm lidé myslí. Nemá rád lež přestože sám někdy lže. Uznává nepravdu jen tehdy, kdy je nutná. Z toho vyplývá, že si ctí upřímnosti a nespravedlnost trestá. Nikdy by neodmítl člověka ve skutečné nouzi, ale podvodníky většinou pozná a ty žene svinským krokem.
Jestli mu jeden důvěřovat bude, či nebude už samozřejmě neovlivní, ale jestliže ano, může mít za jistotu, že zpětná důvěra bude zaručena. Za dotyčného by pak třeba položil i život, kdyby to bylo nezbytně nutný.
Rád si dělá srandu ze všeho kolem, snad aby setřesl tu pochmurnou atmosféru, která často vládne - všechno ale decentně, aby nikoho a nic neurazil. Často rád vypráví o svém životě, nebo vypráví historky a legendy na kterých je pravdy asi ještě méně, než na kdejaké pohádce. Často jimi chce jenom postrašit děti, aby nestrkaly prstíky tam, kde by o ně mohli přijít. Je dost inteligentní, ale povětšinou dělá úplnýho idiota, což je hra, kterou umí dost dobře. Zaprvé ho to jednak baví a zadruhé.. nemusí se furt chovat jako vzdělanec první třídy, nebo snad jo? Ani infarktové situace mu nedokážou zakalit mysl - ta je v klidu snad pořád.

Minulost: Nevyrůstal v žádném přepychu, ale jeho rodina si i tak žila relativně dobře i bez bohatství. Vždycky měli aspoň na chléb a něco k pití, což jsou vlastně jedny z nejzákladnějších věcí.
Vyrůstal sám jenom s matkou a otcem. Oba dva mu věnovali náležitou pozornost a už od mládí mu vtloukali do hlavy co nejvíce vědomostí mohli. Především mámu měl hodně vzdělanou. Pracovala dokonce i jako léčitelka, takže je samozřejmost, že se toho od ní měl co učit. Naopak od otce a strýce se mohl učit manuálním pracím. Učil se jak věci opravovat, smontovávat a později i jak vytvořit z různých součástek novou věc.
Odmala fungoval od brzkého věku pro Malou Asii asi jako Matka Tereza.. o několik let mladší, dost možná hezčí a po změně pohlaví. Nicméně vypomáhával starým lidem opravovat rozbité věci a pomáhal jim s tím, co už sami nesvedli. Nebyl problémové dítě, až na občasné lumpárny, který si neodpustí žádný chlapec. Do těchhle věcí ho většinou naverbovala Yumi, dívka ze sousedství jen o rok mladší, než on. Yumi byla dcera jednoho pacienta, kterému jeho matka zachránila život, jinak by dost možná vykrvácel. Od té doby se s jeho rodinou dotyčný muž stýkal pravidelně, tudíž si s jeho dcerou od dětství vypěstovával moc pěkný přátelský vztah. Spolu s ní pak vyrůstal, učil se všemu možnému a později i pracoval. Jeho práce většinou zahrnovala opravu dopravních prostředků, nebo jenom výpomoc v nějakém podniku. Vše probíhalo v Asii, nebo její blízkosti - z bydliště dlouhá léta nevytáhl paty především kvůli ochranářským pudům jeho rodiny. Logicky se tedy k nějakým velkým továrnám nedostal.
Díky prostředí Asie se ani s ROTS nikdy přímo nesetkal. Informace o nich měl jen z učení jeho mámy a to mu stačilo, nepotřeboval o nich vědět víc, tak se o to nezajímal až do jisté doby.Jednou dost pozdě večer se otec vrátil k nervózní rodině s těžce poraněnou rukou. Vysvětlil to tak, že byl zraněn během rabování pracovníků ROTS. Není divu, že Akiho tenhle fakt dost naštval a vydal se konečně do okolí. Bylo mu přibližně patnáct let. To bylo ale poprvé a snad i naposled, kdy jednal unáhleně - na půlce cesty k jedné menší základně byl zastaven Yumi, která mu jako obyčejně vrátila krev z hlavy zpět do těla. Vrátil se zpět domů k tátovi, který už stabilizovaný odpočíval, ale zášť vůči ROTS mu v hlavě zůstala. Nemusel zjišťovat proč to udělali - bylo mu jasné, že jeho táta chtěl určitě pomoci těm vyrabovaným a jen se vojákům připletl do cesty. Byl spíš rád, že se jim jeho rodič dokázal zdekovat, sic neměl zdání jak se mu to povedlo.
Nehodlal proti nim dělat zbytečné zátahy, ani je sabotovat. Prostě si jen zjišťoval informace k dobru od všech možných i nemožných zdrojů. Ale budiž, zas tak nevinná ta jeho touha po informacích nebyla - sem tam vzbouřil menší skupinku, která se vydala na obranu jiné pod zátahem ROTS. Věděl, že jako jedinec by proti nim nezmohl zhola nic a bylo mu i celkem proti srsti jen sledovat, jak lidé přicházejí i o už tak dost bídné zásoby čehokoliv.
Každopádně.. smrtelníkům čas ubývá rychle když se dobře baví, nebo mají dostatek práce. V jeho případě to platí dvojnásob - práce mu přinášela potřebné zabavení. Od dvaceti pěti se rozhodl předat to, co během let nasbíral jiným, takže mu lidé ze sousedství začali házet své děti do péče. Ne do péče jako takové - měl je prostě naučit základnímu vzdělání, což dělal dost rád. Když toho moc nezvládne fyzicky, nepočítá-li se oprava různých věcí, může pomoci aspoň takhle. Odjakživa považoval vzdělání za nutnější, než rvačky a rebelování. Rebelováním si nikdo nic nevydobude - pár vzbouřenců rozhodně nezvládne zlomit nadvládu trvající již několik let. Svoje štvaní proti jednotkám a mladickou nerozvážnost prostě zahnala do kouta vyspělost.
Jeho přátelství s Yumi zároveň přešlo v něco zcela jiného. Cítili k sobě mnohem víc a o nějaký ten pátek později jeho družce rostlo bříško. Zub času se logicky podepisoval i na rodičích, kterým musel pomáhat stejně tak, jako své těhotné družce. Z toho plyne, že se musel setsakra dost ohánět, aby to všechno stihl. Ale bohužel (nebo dík?) tato námaha netrvala příliš dlouho. O několik měsíců později přiběhla hrstka jeho žáků s nemilou zprávou. Kousek od trhu dál za Asií bylo nalezeno tělo Yumi. Už jenom od pohledu šlo znát, že jí vzala život nějaká střelná zbraň dost vysoké ráže.
Zprávu nesl těžce. Nezahynula přeci jenom jeho jediná láska, ale i nenarozené dítě. Trvalo pár let, než se mu na tváři zas vytvořil úsměv, pod jehož znovuzrozením se podepisuje mnoho z jeho žáků. Snad jako kdyby je během výuky i přivedl k dobré cestě, protože mnoho z nich zas rozdávalo svoje vydobyté vědomosti dál - učili další co a jak.
Asi rok na to přišel i o tátu, který skonal přirozenou smrtí. Není se čemu divit - byl už dost starý a nemocný a i když to byla taky dost velká rána, byl z větší části rád za to, že se jeho táta už nemusí mořit v bolestech. Táta měl možná za ženu léčitelku, ale i na tu se přihnalo stáří, tak už toho taky moc nezmohla. Po tátovi zdědil pár tradičních bojových zbraní, které ale z větší části používat neumí. Nebo umí, ale nepříliš obratně.
Zůstal sám s matkou o kterou se dál snaživě stará, nicméně je zřejmě jen otázkou času, když mu čas vezme i ji...


Asariel Corvin Kovak

5. února 2014 v 13:19 Postavy

Jméno a příjmení: Asariel Corvin Kovak, později se mu začalo přezdívat Aco.

Rasa: Člověk

Věk: 28 let

Schopnost: Herecký talent - dokáže zahrát cokoliv i v těch nejnapjatějších situacích, aniž by to šlo poznat bez podrobnějších pomůcek. Samozřejmě dokáže lhát i tak dobře, že se lež neprojevuje tlukotem srdce, ani jiným způsobem. Dokáže prostě své tělo během lhaní a hraní dobře krotit.

Místo pobytu: Nebe, Vily Lilium

Zaměstnání: Reportér poměrně rychle šplhající k postu moderátora.

Vzhled: Co si budeme povídat, tenhle chlapík z davu povětšinou vyčnívá. Přinejmenším se o to tedy snaží. Není nijak extra vysoký, ovšem zahradním trpaslíkům by do očí bez určité námahy taky neviděl. Je prostě tak nějak středně vysoký. Váha je přiměřená výšce, takže se taktéž řadí do zlatého středu. Jestliže si vezme něco upnutějšího, uvidíte nějaký ten sval, ale extra vypracované svalstvo nemá. Jde vidět, že si postavu snaží udržovat, ale spíš jen z povinnosti.
Dlouhé zvlněné vlasy hnědé, skoro až černé barvy dělané do patky opravdu spolehlivě zakrývají pravou část obličeje. Jeden by si řekl, že jednou oslepne - tento účes totiž nosívá nejčastěji. Když už se rozhodně pro změnu, hodí si prostě jinou barvu. Trvá ale na těch nepříliš typických, takže modrá, rudá, fialová, nebo nějaký mix. Ne vždy se ale obtěžuje s barvením celé hřívy - prostě nabarví jen sem tam nějaký pramínek a vlasy stáhne stuhou do culíku, či jiných vymožeností. Havraní oči v tomhle směru taky nezůstávají pozadu. Často barvu očí mění čočkama, nebo je jen zvýrazní stíny, či jinou havětí. Na oválném obličeji pak průměrný nos a plné rudé rty (taky někdy okupované zvýrazňovacími prvky) už jen doplňují snědou pleť.
Jak je z výše postavených řádků znát, tak je to především jeho styl, který ho z davu povětšinou odděluje. Obléká se někdy jak z předminulého tisíciletí, což různě kombinuje s módou dnešní doby. Nikoho asi nebude překvapovat, že tyhle modely občas vypadaj dost excentricky, ale elegancí se mohou pyšnit v každém případě. Jeho šatník obsahuje různé košile s vysokým límcem, nějakými těmi volánky a jinými doplňky. Pak různá kožená saka, pláště končící kdesi u kolen apod.
S sebou neustále tahá stříbrný retro mikrofon délkou připomínající vycházkovou hůl, jejíž tělo je černé. Konec pak stejně stříbrný, jako mikrofon. Jestliže se ale pozorně podíváte můžete zjistit, že to jen tak obyčejný old school přístroj není - už jen podle šikovně umístěných tlačítek. Obsahuje to třeba hlasový záznamník a pár dalších úprav. Další doplňky jako šperky netřeba zmiňovat, jsou nepostradatelnou součástí oděvu. Nepřetržitě za ním pobíhá dvojice statných kyborgů, které používá coby osobní stráž. některá média tvrdí, že je používá i k naprosto jiným účelům, než k obraně. Údajně je má využívat pro vlastní choutky, ale to není nijak potvrzené... ani vyvrácené.
Jeho pohyby jsou vždy elegantní, často dokonce až zženštilé. Vzpřímená chůze může podtrhovat sebevědomé vzezření.

Povaha: Jak už jeho pověst praví, zachovává si divočejší působení. Je neskutečně panovačný a povrchní, popřípadě skoro neprávem aristokratický, což prostě skrývá nekonfliktní maskou. Je to jednoznačný extrovert, nikdy nesedí jen tak v koutě, když nemá důvod. I když by se to někdy dost slušilo.
Ke všem přistupuje stejně - zdvořile, ale i tak dost odměřeně. To neplatí v případě, že je dotyčný jeho prací. I jakákoliv žena by mohla pocítit nepěknou zášť a odtažitost. Jeho maminka se o zhnusení ženami postarala víc, než dobře. Když si to situace vyžaduje, tak i se ženou vyjde. K tomu mu dopomáhá hlavně schopnost hrát si na cokoliv potřebuje, protože jeho hry ještě nikdo neprokoukl.
Když ho někdo kritizuje, hází poznámky spokojeně za hlavu a k srdci si nic moc nebere. Jednoduše se stáhne do ústraní, aby se zbytečně nerozvášňoval a tam kdesi v tichém koutě si vykouří pár tabletek. Jeho nikorin mimochodem nemusí obsahovat tabák. Nebo když už, bude tam příměs čehosi tvrdšího. Tvrdší drogy ho nikdy moc nelákaly a když už po nějaké sáhne, nemá určitého favorita - navíc je to jednou za několik měsíců, ne-li let. V horších případech rozhořčení to končí stejně - radši se prostě diskrétně klidí do ústraní, kde obvolá určité kontakty. Právě tento telefonát může způsobit salvu ošklivých nehod, nebo určité zesměšnění dotyčného provokatéra. Jeho pomsty nikdy nekončí smrtí, takové konce mu příjdou neskutečně neestetické a ubohé. Je horší člověka zničit a nechat žít, než ho prostě jenom podříznout - to je moc osvobozující.
Podstatná část jeho života je jenom maska. Je to maska, která praská okamžitě, když je nějaká větší akce, nebo mu jde o pracovní výkon. To jsou věci, které ho nesmírně baví, takže maska padá a rozbíjí se na miliony kousků. Jednoduše se dokáže odvázat a být sám sebou jen tehdy, kdy je ve svém živlu. Když se něco nedaří, nebo je mimo očekávání, okamžitě panikaří. Naopak při nespolupráci vyslýchané celebrity, nebo prostě jinýho cíle se projeví jeho vlezlost. Hodně lidí se před jeho pohledy a vlezlostí raději vzdá, aby jim dal konečně pokoj. Odchází od jich tedy spokojený - i jeho fanoušci jsou spokojení. Snad to z části může mít na triko jeho přístup.
Je dost náladová bytost. Některé jeho nálady spolehlivě zničí jenom Red Velvet... je tam pečenej vařenej.

Minulost: Vlastně jeho dětství není příliš odlišné od jeho vrstevníků. Od začátku mámu moc nevídal, protože jako zaneprázdněná bavička měla práce až nad hlavu. A jak se zdá o něj ani zájem neměla - zařídila synáčkovi kopu kyborgů všeho druhu, kteří její absenci měli vyplnit. Ale samozřejmě jak může kus stroje v lidském těle nahradit skutečnou matku, že. No.. zdá se že dost účelně - nikdy mámu nepostrádal. Měl doma vše co potřeboval a co chtěl, takže jeho aristokratická povaha mohla dál vesele růst. otce nikdy nepoznal, údajně měl propadnout do Pekla kvůli vlastní hlouposti.
Jen co trochu povyrostl, začal s matkou jezdit na různé kulturní akce, aby cosi pochytil. Dalo by se říct, že ho tam maminka vystavovala jako čistokrevnýho pudlíka s rodokmenem na pět svitků. Smetánka si ho dostatečně očichala na to, aby měl zařízený nějaký ten základ do budoucna, ale vzal si z toho i mnohem víc. Dokázal pochopit, jak musí přizpůsobit svoje chování potřebám společnosti Nebe. A vzhledem k tomu, že se u něj projevil vyjmečný herecký talent, nebylo nic těžkého jejich potřeby realizovat.
Postupem času, jak rostl dostával i vlastní rozum, vlastní názory. Zatvrzelá Nebeská společnosti se mu začínala neskutečně hnusit. Sic není pravda, že by veškerá pravidla bojkotoval, ale... všechen ten chlad, krutost a bezohlednost mu naháněla husí kůži. Sice ROTS vyžadují práci a dá se říct, že za to vrací plným dílem, ale nepřišlo mu, že by se toho dostatečně využívalo. Hodně času trávil na sociálních sítích, kde získal jistou míru popularity díky svým článkům o všem možném. Nikdy nepsal o určitém tématu, nicméně nepsal ani nic, co by nějak hanobilo ROTS a jejich metody. Jen pobízel mladší vrstvu k větší aktivitě. Přeci jenom se dá mladší vrstva občanů lépe formovat, než ta už zledovatělá, že. Naopak je sem tam postrčil ke spolupráci s nimi, aby si měli co užívat. Jak se ve svých názorech postupně utvrzoval, začal se výrazněji oblékat a víc dbát na svůj vzhled.
Díky tomu se mezi ním a jeho matkou kopala větší a větší propast, což si snad ani jeden z nich neuvědomoval. Na akce s ní jezdíval stále, možná i o dost častěji, než dříve, protože si dokázal získat tu bandu puritánských boháčů. Nebo získat.. přinejmenším si od nich dokázal udržet takový odstup, aby si vyžádal aspoň částečnou úctu. Jednou si ho vyhlédl majitel jedné z předních televizních stanic, kterého Acovo styl zaujal. Potřeboval někoho, kdo by aspoň trochu přilepil určitou vrstvu lidí ke své stanici. Tak mu tedy nabídl pozici reportéra na svém kanále. Asarielovi to nepřišlo jako nic moc extra do začátku, když už vystudoval, ale i z maličkého zrnka může vyrůst něco velkého. A navíc to nemusí zhynout jen tak rychle. Nabídku muže s úsměvem přijal.
To se ale vystavil ráznému nesouhlasu ze strany matky. Byla zásadně proti tomu, aby její syn byl obyčejný reportér. Vždyť je to celkem podřadná práce a konec konců - synek zdědil pěkný hlas, tak proč by ho nemohl využít? Nicméně, on si byl dobře vědom toho, že svým hlasem by žádnou arénu k jásotu nedohnal. Sice jeho zpěv není nic moc strašnýho, ale není to ani nic moc extra. A věděl si i rady co a jak by měl dělat, tak proč se nechytit příležitosti? Následovala dlouhá hádka, která končila fackou a vyhozením z rodinného sídla. Od té doby na mámu zanevřel, protože mu bránila v jeho cílech.
Odstěhoval se do vil Lilium, kde se úspěšně zabydlel. Později se zjistilo, že jedině ve své práci se dokáže pořádně odvázat. S úspěchem jeho interview rostla i sláva jeho, coby "hvězdného reportéra". Těm přenosům dodává šťávu a nějakou tu jiskru, která má své příznivce i odpůrce. Jeden se všem nezavděčí naprosto nikdy. Narostla taky spokojenost společnosti s jeho prací, tak kdoví.. možná se hne z postu na nějaký vyšší stupeň.

Torishia Reinos

5. února 2014 v 12:52 | Admin |  Postavy

Jméno a příjmení: Torishia Reinos

Rasa: nadčlovek - mutant

Věk: nemá ani potuchy, ale stará asi nebude. Všetci čo ju poznajú vśak hovoria, že viac ako dvadsať mať nemôže.

Schopnost: Jeden pár rúk naviac, ktoré ovláda mysľou, nie je ich vidno len tak pohľadom. Avšak, každé ich použitie má za následok, že stratí časť svojich spomienok. Tento pár rúk, môže zastaviť a zdvihnúť takmer čokoľvek, čo ona sama uvidí a jej myseľ na to dokáže dostatočne rýchlo zareagovať. Tento pár rúk má však dosah len 4 metre.

Místo pobytu: Peklo, dielňa

Zaměstnání: profesionálna flákačka v dielni

Vzhled: Keď ju stretnete, ako prvé si všimnete jej pásku cez oko na ktorej je akýsi prístroj. Vyzerá to podivne, ale je to nápomocné. Vďaka tomu, na toto oko vidí lepšie. Má krátke hnedé vlasy, ktoré sú vždy strapaté, neupravené. Aby zakryla túto neupravenosť (niekedy, ak to skutočne chce), švihne si na hlavu čapicu. V tvári sa jej takmer vždy zračí veselý a nadšený výraz, úsmev od ucha k uchu. Jej čokoládové oči tiež vždy vyžarujú nadšenie a veselosť, no zároveň, ak na ňu natrafíte v správnu dobu veľmi skoro ráno, jej pohľad bude rozospatý, otrávený a výraz rovnaký. Otrávený a vy sa budete len môcť čudovať, ak po v&aacu te;s niečo hodí, aby ste zmizli a nechali ju spať. Torishia nie je veľmi vysoká, dokonca by sa dalo povedať, že takmer na každého, s kým sa stretne pozerá zdola, musí zakloniť hlavu dohora, aby im videla do tváre. Aj napriek jej pracovnému outfitu, sa takmer vždy fláka a v každom vrecku má nejaké lízatko, čokoládu, alebo proste nejaký iný kus žvanca. Za jedlo je schopná aj zabíjať, hoci nikdy nejako extra netrpela núdzou. Alebo si na to aspoň nespomína.

Povaha: Nikdy nepatrila medzi tých, ktorí by svojou pokojnou, milou povahou niekoho očarili. Práve naopak, je bláznivá a za každú hlúposť. Nemá žiadny pud sebazáchovy, vrhne sa okolo krku aj najväčšiemu nepriateľovi, ak by v ruke držal snickersku alebo iný kus žvanca. Ide presne podľa hesla "za kus žvanca vám dám aj dušu". Bohužiaľ pre jej okolie, aj napriek svojej trafenosti, nie je hlúpa. Alebo aspoň nie taká hlúpa akou sa tvári byť. Aj keď sa nepriateľovi hodí okolo krku len pre snickersku, čaká že umrie. Je realistka, ktorá nezmýšľa optimisticky a preto riskuje pre kus žvanca všetko. Pretože žiť z minúty na minútu je lepšie ako o krokoch premýšľať. Podajte jej prst a vezme si celú ruku. Presne to je ona. Dáte jej kúsok zo svojej čokolády a ani sa nenazdáte, máte ju preč celú. Vďaka tomuto všetkému je veľmi priateľská, no nepamätá si mená. Len občas, ak si niekoho meno zapamätá je to takmer ako malý zázrak. Preto si vymýšľa prezývky! Tie ju vždy zachránia. Samozrejme má ostrý jazyk a dalo by sa povedať, že je veľmi ukecaná.

Minulost: Na veľa si skutočne nespomína. Možno akurát tak na to ako prvýkrát trieskala ako decko panvicou po hlave Bulbasaura - to je taký starý chlapík so zeleným három, nosiaci červené okuliare. Vlastne, to je jej prvá spomienka. Bola vtedy malá, pamätá si, že mu bola zhruba po pás, keď sa mu konečne podarilo zdvihnúť zo zeme. Potom jej podal muffiny, ktorý tak urputne chránil a opýtal sa jej: "kde máš rodičov?" Nechápala na čo sa jej pýta, čo po nej chce vedieť. "Rodičov? Akých rodičov?" opýtala sa ho vtedy, pretože si na žiadnych nespomínala. Vlastne, do tohto okamihu si na nič nespomínala a ani nespomína. Nikdy si nespomenie.
Bulbasaur ju teda vzal so sebou a ona sa stala jeho dcérou, možno adoptívnou, možno skutočnou, netuší. Po rodine nikdy nepátrala a v dielni jej bolo vždy dobre. Každý deň mali dostatok jedla, dostatok zábavy. Pre každého člena a dokonca aj každého návštevníka si vymyslela prezývku. Rovnako strelenú, ako tú, čo dostal Bulbasaur. Jeden chlapec, zhruba v jej veku dostal prezývku Duracell, lebo raz našiel baterku s názvom Duracell. Dovtedy ho volala len Hejty.
O tom, že žije v Pekle sa dozvedela pri jednej návšteve rebelov. Tajne načúvala za rohom, ostatne ako mala vždy vo zvyku. Vtedy sa dozvedela o Pekle a Nebi. Ťažko povedať, či ju to niekedy zaujímalo, vzťahy, ich boje. Nikdy sa na to totiž neopýtala. Prosto nebol dôvod. Isté však je, že vždy keď prišli rada načúvala. Raz sa dokonca skryla do rúry, ktorá bola pripravená na pripojenie k.. ani sama nevie k čomu to malo byť prispájkované, alebo čo. Hoci žije v dielni a pomáha v nej, nemá ani páru o tom, čo sa s ktorým nástrojom robí. Pravdepodobne je to čiastočne preto, lebo si pomáha svojim ďalším párom rúk.
Bulbasaur ju naučil písať aj čítať a ona si odvtedy píše denník. Vďaka nemu zistila, že v jej pamäti sa objavujú diery. Nikdy to nikomu nepovedala, zostáva to tajomstvo jej a denníka, ktorý skrýva pod podlahou pod svojou posteľou. To miesto nie je ničím výnimočné. Ak by sa tam niekto chcel dostať, poľahky by jej denník získal.
V každom prípade, faktom ostáva, fakt, že stále žije v dielni, potuluje sa peklom, bez toho aby mala nejaké valné vedomosti o tom, aké sú vzťahy medzi nebom a peklom a o čo tu ide.