Postavy

Innona Tainn Desprein

17. března 2014 v 16:46 | Admin

Meno: Innona Tainn Desprein

Rasa: Mental odvětví - mutace

Vek: 19 r.

Schopnosť: Elektrokinéza (Ako hovorí už samotný názov, ide o ovládanie samotnej elektrickej energie či o jej vytváranie. Dokáže dotykom spôsobiť elektrické šoky v sile, akej len chce *omezení: za cenu své životní síly. Pokud někoho svým dotekem zabije, upadne do bezvědomí*. Pomocou tejto schopnosti by aj dokázala vyradiť z prevádzky všetky možné predmety, ktoré fungujú práve na základe elektriny.)

Miesto pobytu: Peklo. BLOK.251

Zamestnanie: Obchodovanie s drogami, v najhorších časoch prostitúcia

Vzhľad: Dlhé čierne, na koncoch ružové vlasy jej v hustých vlnách pokrývajú takmer celý chrbát ako temný vodopád. Lemujú jej úzku tvár, ktorá má jemne vyrezávané črty. V strede tváre sa, pochopiteľne, nachádza malý noštek, ktorý je jemne vyhrnutý dohora a posiaty takmer neviditeľnými pehami. Pod noštekom sa nachádzajú plné pery zdravej, svetlo ružovej farby. Nad lícnymi kosťami si nemôžete nevšimnúť veľké oči mandľového tvaru, ktoré majú zvláštnu tmavo-šedú farbu a večne uhrančivý pohľad. Oči jej lemujú dlhé čierne mihalnice, ktoré však nie sú tak husté ako by chcela. Nad očami jej tróni pekne tvarované obočie, avšak cez to pravé sa jej tiahne až ku kútiku oka bledulinká jazva - pamiatka z detstva, keďže nebola najšikovnejšie ani najposlušnejšie dieťa. Vždy, keď sa usmeje sa jej spravia na lícach rozkošné jamky, ktoré dávajú jej tvári uličnícky výraz. Rada sa usmieva a keď jej pery odhalia žiarivo biele zuby, môžete si všimnúť, že jeden zub vpredu má málinko odlomený a má nenápadný predkus. Postavu má štíhlu a atletickú so žensky zaoblenými krivkami. Vzrastom je naozaj nízka, väčšina ľudí ju prevyšuje aj o hlavu, preto sa v dave ľahko stratí. Rada beháva a o tom svedčia aj nenápadne sa črtajúce svaly na lýtkach a stehnách. Má útly pás ale nie je nejako extra štíhla, takže sa nemôže pýšiť postavou modelky. Ona je však so sebou spokojná. Má dekolt ako sa patrí a peknú anjelskú tváričku, ohyzdí ju leda tak tá jazva.

Povaha: Zväčša má nasadenú masku apatie, vďaka ktorej si veľmi rýchlo môžete zmýliť jej skutočnú povahu. Dokáže byť priateľská, ústretová a dokonca až desivo úprimná s vlastným pohľadom na vec. Avšak je zvyčajne chladná, ku každému sa správa s istou rezervou, no s neskrývnou zvedavosťou. Popravde, je jej jedno čo si o nej myslia, nedokáže sa pretvarovať, vždy je len sama sebou. Ten tvrdý výraz dokáže zjemniť aj široký úsmev, keďže sa v dobrej spoločnosti aj rada smeje a žartuje ale nikdy celkom nezmizne tá jej nenápadná zdržanlivosť. Pri blízkych je starostlivá a vždy sa snaží udržiavať putá, či už medzi priateľmi alebo aj niekým viac, pevné. Niektorí by o nej dokázali povedať aj to, že je príliš hrdá alebo dokonca aj namyslená. Zase omyl. Je síce hrdá a pôsobí pyšným dojmom, no je to len, pochopiteľne, pretvárka. Nikdy neviete, čo si o nej myslieť a ktorá stránka jej osobnosti je tá pravá. Žije už sama, musela sa naučiť samostatnosti, keď jej v šestnástich umrela mama a otec jej otec pre ňu neexistuje. Sama sa poriadne nepozná, nie to ešte niekto iní.
Je to proste poriadne rozpoltená osobnosť.

Minulosť: História ako taká. Žila len s mamou zašitá niekde pri troskách jednej budovy.Od malička ju vychovávala sama, o otcovi sa v ich malom domčeku nehovorilo vôbec a keď aj, tak s nenávisťou. Inn nikdy nechápala prečo jej matka nenávidela otca, kým nepodrástla a nemala už vek na to aby jej všetko vysvetlila. Jej otec bol uprchlík, ktorému sa podarilo utiecť z väznice. Úkryt si našiel veľmi výhodný- u mladej ženy, ktorá bývala úplne sama. Pravdaže, padla mu do oka, veď bola nádherná, mladá a ženská. Bohužiaľ to však nebolo vzájomné a tak to vyústilo k neželanému činu, pri ktorom sa stalo ešte niečo neželanejšie- Innona. Jej takzvaný otec ušiel a nechal tam mamu utápať sa v bolesti a depresiách. Neskôr zistila, že je tehotná a takmer šla na potrat ale niečo sa stalo. Vraj akoby jej v hlave niekto šťukol vypínačom a ona pocítila vrúcnu materinskú lásku k tomu malému neželanému stvoreniu. S nečakanou láskou ju vychovala, hoci k nej mala prechovávať nenávisť ako aj k jej biologickému otcovi. Ibaže ona učila svoju dcérku obchodovaniu v Pekle a celkovému prežitiu, aby nedopadla ako jej takzvaný otec. Odmalička sa u nej prejavovala jej schopnosť, vďaka čomu sa jej ľudia stránili. Nevšímala si to, aj tak väčšinou bola iba s matkou. Tá však v jej 16 rokoch zomrela na tuberkulózu, Inn na vlastné oči videla mamu vykašľať obrovské množstvo krvi, čo bolo príčinou jej smrti. Odvtedy sa snažila uživiť ako prostitútka, ale keď ju takmer zmlátil k smrti jeden sfetovaný šmejd, vydala sa radšej po ceste obchodu.

Melanie Shaw

17. března 2014 v 16:03 | Admin

Jméno: Melanie Shaw

Rasa: Mental nadlidé

Věk: 19 let

Schopnost: Její schopností je iluze bolesti, přesněji příznaků plicního moru (střídání pocitu horka a chladu spojené s dušností, kašlem a bolestí hrudníku), a tedy fyzicky ublížit nemůže a funguje jen ve chvíli, kdy věnuje plnou pozornost jejímu vyvolání a to pouze u jediného člověka, který musí být v dohledné blízkosti.

Místo pobytu: Peklo, BLOK.251

Zaměstnání: oficiálně servírka, prakticky by se toho našlo však o dost více

Vzhled: Mell z davu výškou vyčnívat nemůže ani náhodou, což jí na jednu stranu štve, na druhou stranu je však se svou postavou spokojená dosti. Je štíhlá, ale nikoliv příliš hubená a její postava nepostrádá výraznější ženské křivky. Má světlou pleť a světle modravá očka, která však do jejího vzhledu přináší něco nevinného, v kontrastu s jejími vlasy, které ač původně blond, nyní se pyšní barvou tmavě modrou a když se jí vlní kolem obličeje, krásně s její pletí kontrastují. Modré vlasy vždy toužila mít z prostého důvodu, že jednoduše takhle nevypadá každý druhý, vlastně právě naopak, že tohle se stalo jejím charakteristickým znakem, který je typický pouze pro ni. Kromě toho je u ní běžné výrazné líčení, bez kterého jí téměř nespatříte - na svém vzhledu si hodně potrpí. Styl jejího oblékání pak většinou zahrnuje nepříliš dlouhé šaty v barvě tmavě modré či černé, jelikož jiné barvy na sebe obleče jen velmi zřídka. Kalhoty u ní téměř nespatříte, a když už tak budou černé a útlé, tak aby obepínaly dokonale její zadek a nohy. V každém případě, k jejímu běžnému oděvu patří taktéž velké množství doplňků, většinou však spíše bezcenných cetek, jelikož příliš mnoho možností, jak získat nějaký ten lepší šperk nemá. A posledním, avšak velmi důležitým, ač na první pohled neznatelným znakem, je to, že nikdy nechodí pryč z domu bez dýky. Ano, vlastní jeden kousek zdobeného ostří, ke kterému má obzvláště kladný vztah, a jenž se nachází povětšinu času skrytý pod šaty či ještě lépe ukrytý v botě, přičemž u několika párů vysokých bot má schválně v tu pravou upravenu tak, aby sloužila jako skvělý kryt pro tuto zbraň.

Povaha: První, co byste o ní mohli usoudit po setkání-se s ní bude, že to bude arogantní mladá žena, která si o sobě myslí kdo-ví-co, ovšem ta představa by se měla rozplynout, jen, co jí poznáte blíže, jelikož na její tváři je snad pernamentně úsměv a její oči mají tendenci zářit nadšením podobnému dítěti pod vánočním stromečkem kvůli každé hlouposti. Každý, kdo s ní stráví trochu času, pozná, že je velmi aktivní, neustále veselá a tak trochu šílený blázínek, co je pro každou srandu. Její dar a prokletí v jednom je absence morálky, ale částečně taktéž pudu sebezáchovy, jelikož život nebere dost vážně na to, aby se o něj strachovala. Ale z toho sebevědomí v sobě má dosti, protože vždy věří jen sama v sebe a to ona je sama pro sebe tou nejvyšší a teoreticky taky jedinou autoritou. Snad proto je taktéž v nitru tou rebelkou a holkou, která se snad ani nedá zkrotit.


Minulost: Narodila se v Pekle, tak co byste od její minulosti mohli čekat. Rozhodně ne pohádku a procházku růžovým sadem, ač popravdě, u ní byl osud ještě milosrdný a dalo by se o ní hovořit jako o dítku štěstěny, pokud tedy hodláte považovat za možné, že může mít někdo z tamních obyvatel štěstí zrovna na své straně. Její rodina nepatřila mezi nejchudší, naopak, oba zaměstnáni se stálým příjmem, který pro ně byl dostatečný. Zvláštností se může stát, že oba její rodiče byli dosti zásadoví a lpěli na svých pravidlech a Mell byla donucena prve toto taktéž respektovat. Ovšem osud míchá karty tak, jak se mu zrovna zlíbí a pro malou vychytralou potvůrku jako byla malá, tehdy ještě andílkovi podobná blonďatá Mell, přichystal lekce, které jí pomohou přežít za každých okolností. V prvé řadě bylo nutno zjistit, že pravidla občas zabraňují v rozletu a občas i v pěkných výhodách, takže se Mell tak nějak přichomýtla k partičce kluků, kteří měli naprosto jiné hodnoty a kteří brzy zjistili, že jejich nová kamarádka se dá převychovat v téměř dokonalou malou kapsářku či pomocnici na kriminální dráze. Vždyť kdo by si pomyslel, že ten andílek s roztomiloučkým kukučem, který se očividně ztratil, má jen odvést vaši pozornost. Samozřejmě, tehdy jí bránili v úplnému "zdivočení", které se jí začalo zamlouvat čím dál více, rodiče. Ovšem co se nestalo. Osud si zase pohrál s touto šťastnou rodinkou a dal Mell lekci, která byla bolestná, ale přispěla k jejímu nynějšímu pohledu na svět, ač svým vlastním, mírně zvráceným způsobem. Mell byla tehdy mladá a divoká, ale rozhodně se snažila zároveň držet co nejvíce férových pravidel, které zavedli její rodiče, ovšem po té, co její matku někdo znásilnil a velmi nechutným způsobem zabil, se tyto její hodnoty ztratily. Možná tomu pomohl její talent, schopnost, která se brzy poté projevila jakožto iluze bolesti, či naopak tato schopnost se zformovala dle této události, každopádně, život dostal jiný smysl a smrt se stala její společnicí, se kterou tančí s úsměvem na rtech téměř dennodenně… protože zjistila, že každý má předem nadstavený limit svého života a je tedy naprosto zbytečné snažit se smrt ošálit či sama sebe omezovat, aby jí příliš neponoukala.

Akira Hisakata

7. února 2014 v 21:16 | Admin

Jméno a příjmení: Akira Hisakata

Rasa: Člověk

Věk: 36 let

Schopnost: Inteligence

Místo pobytu: Malá Asie

Zaměstnání: Funguje jako učitel.

Vzhled: Měří něco málo pod 170 centimetrů, tak by se nedalo říct, že je to zrovna velikán, ale zas tak maličkej taky není. Na svou výšku je opravdu citlivý - nemá rád, když mu někdo řekne prcku. Váha je přizpůsobená váze a jestli sundá pokrývku těla, uvidíte pěkně vypracované svalstvo, za které může pravidelné cvičení tai-chi.
Jeho tmavé lehce zvlněné vlasy sahají těsně nad lopatky a volně spadají kolem oválného obličeje světlé pleti. Na obličeji pak pod hustým obočím najdete oči stejně černé, jako jeho vlasy. Mezi nimi spíš větší nos a tenké růžové rty, které obklopuje udržovaně vypadající bradka.
Je to nesmírně skromný člověk... když nepřijde řada na oblečení. Vezme si naprosto cokoliv, co mu dáte, ale vrátí se vám to ani ne do vteřiny zpět, jestliže to není tmavé barvy. Je naprosto nemožné ho vidět v něčem, co je světlejší než šedá, nebo hnědá. Převážně jeho šatník tvoří obyčejné košile, kalhoty a různé dlouhé pláště, takže na styl už tam moc vybíravej neni. Co se týče doplňků, tak ty mu jsou španělská vesnice - nikdy podobný zkrášlovadla neuznával. Když vidí někoho ošperkovanýho, což se vzhledem k prostředí často nestává, příjde mu dotyčná osoba umělá. Šperky jsou prostě levná krása. Často má na hlavě černý klobouk, který s ním všude chodí, ač se ke zbytku oblečení třeba vůbec nehodí.
Někde po kapsách má vždy aspoň nějakou dýku, aby mohl odrážet dotěrný hmyz. Není možný vidět mu v rukou střelnou zbraň. Co je fér na tom, když si jeden stoupne do rohu a začne pálit kulky po někom na druhém konci místnosti? Na palné zbraně od něj rozhodně chválu slyšet nemůžete. Umí základy pár bojových stylů. Mistr není, prostě umí jen tolik, kolik potřebuje na obranu sebe sama.

Povaha: Pro ostatní by sám sebe rozdal... v rámci možností. Na první pohled by ho jeden možná označil jako striktního a nespolečenskýho tvora, ale už jen po prvních větách vás dost možná přesvědčí o opaku.
Je sice milej tak nějak ke všem, ale rozhodně neni blbej. Nemůže začít bezduše věřit prvnímu, koho uvidí, takže si především hlídá i sám sebe. To ale neznamená, že by působil negativně - naopak i když dotyčného nezná, působí optimisticky a jak se zdá ho dobrá nálada jen tak neopouští. Úsměv mu z tváře zmizí jen ve vyjimečných situacích. Člověku jde někdy až hlava kolem z toho, že i po tom všem co si prožil mu z tváře úsměv nemění.
Není bojovník.. vlastně i do milovníka má dost daleko. Je prostě sám sebou, aniž by se nějak staral o tom, co si o něm lidé myslí. Nemá rád lež přestože sám někdy lže. Uznává nepravdu jen tehdy, kdy je nutná. Z toho vyplývá, že si ctí upřímnosti a nespravedlnost trestá. Nikdy by neodmítl člověka ve skutečné nouzi, ale podvodníky většinou pozná a ty žene svinským krokem.
Jestli mu jeden důvěřovat bude, či nebude už samozřejmě neovlivní, ale jestliže ano, může mít za jistotu, že zpětná důvěra bude zaručena. Za dotyčného by pak třeba položil i život, kdyby to bylo nezbytně nutný.
Rád si dělá srandu ze všeho kolem, snad aby setřesl tu pochmurnou atmosféru, která často vládne - všechno ale decentně, aby nikoho a nic neurazil. Často rád vypráví o svém životě, nebo vypráví historky a legendy na kterých je pravdy asi ještě méně, než na kdejaké pohádce. Často jimi chce jenom postrašit děti, aby nestrkaly prstíky tam, kde by o ně mohli přijít. Je dost inteligentní, ale povětšinou dělá úplnýho idiota, což je hra, kterou umí dost dobře. Zaprvé ho to jednak baví a zadruhé.. nemusí se furt chovat jako vzdělanec první třídy, nebo snad jo? Ani infarktové situace mu nedokážou zakalit mysl - ta je v klidu snad pořád.

Minulost: Nevyrůstal v žádném přepychu, ale jeho rodina si i tak žila relativně dobře i bez bohatství. Vždycky měli aspoň na chléb a něco k pití, což jsou vlastně jedny z nejzákladnějších věcí.
Vyrůstal sám jenom s matkou a otcem. Oba dva mu věnovali náležitou pozornost a už od mládí mu vtloukali do hlavy co nejvíce vědomostí mohli. Především mámu měl hodně vzdělanou. Pracovala dokonce i jako léčitelka, takže je samozřejmost, že se toho od ní měl co učit. Naopak od otce a strýce se mohl učit manuálním pracím. Učil se jak věci opravovat, smontovávat a později i jak vytvořit z různých součástek novou věc.
Odmala fungoval od brzkého věku pro Malou Asii asi jako Matka Tereza.. o několik let mladší, dost možná hezčí a po změně pohlaví. Nicméně vypomáhával starým lidem opravovat rozbité věci a pomáhal jim s tím, co už sami nesvedli. Nebyl problémové dítě, až na občasné lumpárny, který si neodpustí žádný chlapec. Do těchhle věcí ho většinou naverbovala Yumi, dívka ze sousedství jen o rok mladší, než on. Yumi byla dcera jednoho pacienta, kterému jeho matka zachránila život, jinak by dost možná vykrvácel. Od té doby se s jeho rodinou dotyčný muž stýkal pravidelně, tudíž si s jeho dcerou od dětství vypěstovával moc pěkný přátelský vztah. Spolu s ní pak vyrůstal, učil se všemu možnému a později i pracoval. Jeho práce většinou zahrnovala opravu dopravních prostředků, nebo jenom výpomoc v nějakém podniku. Vše probíhalo v Asii, nebo její blízkosti - z bydliště dlouhá léta nevytáhl paty především kvůli ochranářským pudům jeho rodiny. Logicky se tedy k nějakým velkým továrnám nedostal.
Díky prostředí Asie se ani s ROTS nikdy přímo nesetkal. Informace o nich měl jen z učení jeho mámy a to mu stačilo, nepotřeboval o nich vědět víc, tak se o to nezajímal až do jisté doby.Jednou dost pozdě večer se otec vrátil k nervózní rodině s těžce poraněnou rukou. Vysvětlil to tak, že byl zraněn během rabování pracovníků ROTS. Není divu, že Akiho tenhle fakt dost naštval a vydal se konečně do okolí. Bylo mu přibližně patnáct let. To bylo ale poprvé a snad i naposled, kdy jednal unáhleně - na půlce cesty k jedné menší základně byl zastaven Yumi, která mu jako obyčejně vrátila krev z hlavy zpět do těla. Vrátil se zpět domů k tátovi, který už stabilizovaný odpočíval, ale zášť vůči ROTS mu v hlavě zůstala. Nemusel zjišťovat proč to udělali - bylo mu jasné, že jeho táta chtěl určitě pomoci těm vyrabovaným a jen se vojákům připletl do cesty. Byl spíš rád, že se jim jeho rodič dokázal zdekovat, sic neměl zdání jak se mu to povedlo.
Nehodlal proti nim dělat zbytečné zátahy, ani je sabotovat. Prostě si jen zjišťoval informace k dobru od všech možných i nemožných zdrojů. Ale budiž, zas tak nevinná ta jeho touha po informacích nebyla - sem tam vzbouřil menší skupinku, která se vydala na obranu jiné pod zátahem ROTS. Věděl, že jako jedinec by proti nim nezmohl zhola nic a bylo mu i celkem proti srsti jen sledovat, jak lidé přicházejí i o už tak dost bídné zásoby čehokoliv.
Každopádně.. smrtelníkům čas ubývá rychle když se dobře baví, nebo mají dostatek práce. V jeho případě to platí dvojnásob - práce mu přinášela potřebné zabavení. Od dvaceti pěti se rozhodl předat to, co během let nasbíral jiným, takže mu lidé ze sousedství začali házet své děti do péče. Ne do péče jako takové - měl je prostě naučit základnímu vzdělání, což dělal dost rád. Když toho moc nezvládne fyzicky, nepočítá-li se oprava různých věcí, může pomoci aspoň takhle. Odjakživa považoval vzdělání za nutnější, než rvačky a rebelování. Rebelováním si nikdo nic nevydobude - pár vzbouřenců rozhodně nezvládne zlomit nadvládu trvající již několik let. Svoje štvaní proti jednotkám a mladickou nerozvážnost prostě zahnala do kouta vyspělost.
Jeho přátelství s Yumi zároveň přešlo v něco zcela jiného. Cítili k sobě mnohem víc a o nějaký ten pátek později jeho družce rostlo bříško. Zub času se logicky podepisoval i na rodičích, kterým musel pomáhat stejně tak, jako své těhotné družce. Z toho plyne, že se musel setsakra dost ohánět, aby to všechno stihl. Ale bohužel (nebo dík?) tato námaha netrvala příliš dlouho. O několik měsíců později přiběhla hrstka jeho žáků s nemilou zprávou. Kousek od trhu dál za Asií bylo nalezeno tělo Yumi. Už jenom od pohledu šlo znát, že jí vzala život nějaká střelná zbraň dost vysoké ráže.
Zprávu nesl těžce. Nezahynula přeci jenom jeho jediná láska, ale i nenarozené dítě. Trvalo pár let, než se mu na tváři zas vytvořil úsměv, pod jehož znovuzrozením se podepisuje mnoho z jeho žáků. Snad jako kdyby je během výuky i přivedl k dobré cestě, protože mnoho z nich zas rozdávalo svoje vydobyté vědomosti dál - učili další co a jak.
Asi rok na to přišel i o tátu, který skonal přirozenou smrtí. Není se čemu divit - byl už dost starý a nemocný a i když to byla taky dost velká rána, byl z větší části rád za to, že se jeho táta už nemusí mořit v bolestech. Táta měl možná za ženu léčitelku, ale i na tu se přihnalo stáří, tak už toho taky moc nezmohla. Po tátovi zdědil pár tradičních bojových zbraní, které ale z větší části používat neumí. Nebo umí, ale nepříliš obratně.
Zůstal sám s matkou o kterou se dál snaživě stará, nicméně je zřejmě jen otázkou času, když mu čas vezme i ji...

Asariel Corvin Kovak

5. února 2014 v 13:19

Jméno a příjmení: Asariel Corvin Kovak, později se mu začalo přezdívat Aco.

Rasa: Člověk

Věk: 28 let

Schopnost: Herecký talent - dokáže zahrát cokoliv i v těch nejnapjatějších situacích, aniž by to šlo poznat bez podrobnějších pomůcek. Samozřejmě dokáže lhát i tak dobře, že se lež neprojevuje tlukotem srdce, ani jiným způsobem. Dokáže prostě své tělo během lhaní a hraní dobře krotit.

Místo pobytu: Nebe, Vily Lilium

Zaměstnání: Reportér poměrně rychle šplhající k postu moderátora.

Vzhled: Co si budeme povídat, tenhle chlapík z davu povětšinou vyčnívá. Přinejmenším se o to tedy snaží. Není nijak extra vysoký, ovšem zahradním trpaslíkům by do očí bez určité námahy taky neviděl. Je prostě tak nějak středně vysoký. Váha je přiměřená výšce, takže se taktéž řadí do zlatého středu. Jestliže si vezme něco upnutějšího, uvidíte nějaký ten sval, ale extra vypracované svalstvo nemá. Jde vidět, že si postavu snaží udržovat, ale spíš jen z povinnosti.
Dlouhé zvlněné vlasy hnědé, skoro až černé barvy dělané do patky opravdu spolehlivě zakrývají pravou část obličeje. Jeden by si řekl, že jednou oslepne - tento účes totiž nosívá nejčastěji. Když už se rozhodně pro změnu, hodí si prostě jinou barvu. Trvá ale na těch nepříliš typických, takže modrá, rudá, fialová, nebo nějaký mix. Ne vždy se ale obtěžuje s barvením celé hřívy - prostě nabarví jen sem tam nějaký pramínek a vlasy stáhne stuhou do culíku, či jiných vymožeností. Havraní oči v tomhle směru taky nezůstávají pozadu. Často barvu očí mění čočkama, nebo je jen zvýrazní stíny, či jinou havětí. Na oválném obličeji pak průměrný nos a plné rudé rty (taky někdy okupované zvýrazňovacími prvky) už jen doplňují snědou pleť.
Jak je z výše postavených řádků znát, tak je to především jeho styl, který ho z davu povětšinou odděluje. Obléká se někdy jak z předminulého tisíciletí, což různě kombinuje s módou dnešní doby. Nikoho asi nebude překvapovat, že tyhle modely občas vypadaj dost excentricky, ale elegancí se mohou pyšnit v každém případě. Jeho šatník obsahuje různé košile s vysokým límcem, nějakými těmi volánky a jinými doplňky. Pak různá kožená saka, pláště končící kdesi u kolen apod.
S sebou neustále tahá stříbrný retro mikrofon délkou připomínající vycházkovou hůl, jejíž tělo je černé. Konec pak stejně stříbrný, jako mikrofon. Jestliže se ale pozorně podíváte můžete zjistit, že to jen tak obyčejný old school přístroj není - už jen podle šikovně umístěných tlačítek. Obsahuje to třeba hlasový záznamník a pár dalších úprav. Další doplňky jako šperky netřeba zmiňovat, jsou nepostradatelnou součástí oděvu. Nepřetržitě za ním pobíhá dvojice statných kyborgů, které používá coby osobní stráž. některá média tvrdí, že je používá i k naprosto jiným účelům, než k obraně. Údajně je má využívat pro vlastní choutky, ale to není nijak potvrzené... ani vyvrácené.
Jeho pohyby jsou vždy elegantní, často dokonce až zženštilé. Vzpřímená chůze může podtrhovat sebevědomé vzezření.

Povaha: Jak už jeho pověst praví, zachovává si divočejší působení. Je neskutečně panovačný a povrchní, popřípadě skoro neprávem aristokratický, což prostě skrývá nekonfliktní maskou. Je to jednoznačný extrovert, nikdy nesedí jen tak v koutě, když nemá důvod. I když by se to někdy dost slušilo.
Ke všem přistupuje stejně - zdvořile, ale i tak dost odměřeně. To neplatí v případě, že je dotyčný jeho prací. I jakákoliv žena by mohla pocítit nepěknou zášť a odtažitost. Jeho maminka se o zhnusení ženami postarala víc, než dobře. Když si to situace vyžaduje, tak i se ženou vyjde. K tomu mu dopomáhá hlavně schopnost hrát si na cokoliv potřebuje, protože jeho hry ještě nikdo neprokoukl.
Když ho někdo kritizuje, hází poznámky spokojeně za hlavu a k srdci si nic moc nebere. Jednoduše se stáhne do ústraní, aby se zbytečně nerozvášňoval a tam kdesi v tichém koutě si vykouří pár tabletek. Jeho nikorin mimochodem nemusí obsahovat tabák. Nebo když už, bude tam příměs čehosi tvrdšího. Tvrdší drogy ho nikdy moc nelákaly a když už po nějaké sáhne, nemá určitého favorita - navíc je to jednou za několik měsíců, ne-li let. V horších případech rozhořčení to končí stejně - radši se prostě diskrétně klidí do ústraní, kde obvolá určité kontakty. Právě tento telefonát může způsobit salvu ošklivých nehod, nebo určité zesměšnění dotyčného provokatéra. Jeho pomsty nikdy nekončí smrtí, takové konce mu příjdou neskutečně neestetické a ubohé. Je horší člověka zničit a nechat žít, než ho prostě jenom podříznout - to je moc osvobozující.
Podstatná část jeho života je jenom maska. Je to maska, která praská okamžitě, když je nějaká větší akce, nebo mu jde o pracovní výkon. To jsou věci, které ho nesmírně baví, takže maska padá a rozbíjí se na miliony kousků. Jednoduše se dokáže odvázat a být sám sebou jen tehdy, kdy je ve svém živlu. Když se něco nedaří, nebo je mimo očekávání, okamžitě panikaří. Naopak při nespolupráci vyslýchané celebrity, nebo prostě jinýho cíle se projeví jeho vlezlost. Hodně lidí se před jeho pohledy a vlezlostí raději vzdá, aby jim dal konečně pokoj. Odchází od jich tedy spokojený - i jeho fanoušci jsou spokojení. Snad to z části může mít na triko jeho přístup.
Je dost náladová bytost. Některé jeho nálady spolehlivě zničí jenom Red Velvet... je tam pečenej vařenej.

Minulost: Vlastně jeho dětství není příliš odlišné od jeho vrstevníků. Od začátku mámu moc nevídal, protože jako zaneprázdněná bavička měla práce až nad hlavu. A jak se zdá o něj ani zájem neměla - zařídila synáčkovi kopu kyborgů všeho druhu, kteří její absenci měli vyplnit. Ale samozřejmě jak může kus stroje v lidském těle nahradit skutečnou matku, že. No.. zdá se že dost účelně - nikdy mámu nepostrádal. Měl doma vše co potřeboval a co chtěl, takže jeho aristokratická povaha mohla dál vesele růst. otce nikdy nepoznal, údajně měl propadnout do Pekla kvůli vlastní hlouposti.
Jen co trochu povyrostl, začal s matkou jezdit na různé kulturní akce, aby cosi pochytil. Dalo by se říct, že ho tam maminka vystavovala jako čistokrevnýho pudlíka s rodokmenem na pět svitků. Smetánka si ho dostatečně očichala na to, aby měl zařízený nějaký ten základ do budoucna, ale vzal si z toho i mnohem víc. Dokázal pochopit, jak musí přizpůsobit svoje chování potřebám společnosti Nebe. A vzhledem k tomu, že se u něj projevil vyjmečný herecký talent, nebylo nic těžkého jejich potřeby realizovat.
Postupem času, jak rostl dostával i vlastní rozum, vlastní názory. Zatvrzelá Nebeská společnosti se mu začínala neskutečně hnusit. Sic není pravda, že by veškerá pravidla bojkotoval, ale... všechen ten chlad, krutost a bezohlednost mu naháněla husí kůži. Sice ROTS vyžadují práci a dá se říct, že za to vrací plným dílem, ale nepřišlo mu, že by se toho dostatečně využívalo. Hodně času trávil na sociálních sítích, kde získal jistou míru popularity díky svým článkům o všem možném. Nikdy nepsal o určitém tématu, nicméně nepsal ani nic, co by nějak hanobilo ROTS a jejich metody. Jen pobízel mladší vrstvu k větší aktivitě. Přeci jenom se dá mladší vrstva občanů lépe formovat, než ta už zledovatělá, že. Naopak je sem tam postrčil ke spolupráci s nimi, aby si měli co užívat. Jak se ve svých názorech postupně utvrzoval, začal se výrazněji oblékat a víc dbát na svůj vzhled.
Díky tomu se mezi ním a jeho matkou kopala větší a větší propast, což si snad ani jeden z nich neuvědomoval. Na akce s ní jezdíval stále, možná i o dost častěji, než dříve, protože si dokázal získat tu bandu puritánských boháčů. Nebo získat.. přinejmenším si od nich dokázal udržet takový odstup, aby si vyžádal aspoň částečnou úctu. Jednou si ho vyhlédl majitel jedné z předních televizních stanic, kterého Acovo styl zaujal. Potřeboval někoho, kdo by aspoň trochu přilepil určitou vrstvu lidí ke své stanici. Tak mu tedy nabídl pozici reportéra na svém kanále. Asarielovi to nepřišlo jako nic moc extra do začátku, když už vystudoval, ale i z maličkého zrnka může vyrůst něco velkého. A navíc to nemusí zhynout jen tak rychle. Nabídku muže s úsměvem přijal.
To se ale vystavil ráznému nesouhlasu ze strany matky. Byla zásadně proti tomu, aby její syn byl obyčejný reportér. Vždyť je to celkem podřadná práce a konec konců - synek zdědil pěkný hlas, tak proč by ho nemohl využít? Nicméně, on si byl dobře vědom toho, že svým hlasem by žádnou arénu k jásotu nedohnal. Sice jeho zpěv není nic moc strašnýho, ale není to ani nic moc extra. A věděl si i rady co a jak by měl dělat, tak proč se nechytit příležitosti? Následovala dlouhá hádka, která končila fackou a vyhozením z rodinného sídla. Od té doby na mámu zanevřel, protože mu bránila v jeho cílech.
Odstěhoval se do vil Lilium, kde se úspěšně zabydlel. Později se zjistilo, že jedině ve své práci se dokáže pořádně odvázat. S úspěchem jeho interview rostla i sláva jeho, coby "hvězdného reportéra". Těm přenosům dodává šťávu a nějakou tu jiskru, která má své příznivce i odpůrce. Jeden se všem nezavděčí naprosto nikdy. Narostla taky spokojenost společnosti s jeho prací, tak kdoví.. možná se hne z postu na nějaký vyšší stupeň.

Torishia Reinos

5. února 2014 v 12:52 | Admin

Jméno a příjmení: Torishia Reinos

Rasa: nadčlovek - mutant

Věk: nemá ani potuchy, ale stará asi nebude. Všetci čo ju poznajú vśak hovoria, že viac ako dvadsať mať nemôže.

Schopnost: Jeden pár rúk naviac, ktoré ovláda mysľou, nie je ich vidno len tak pohľadom. Avšak, každé ich použitie má za následok, že stratí časť svojich spomienok. Tento pár rúk, môže zastaviť a zdvihnúť takmer čokoľvek, čo ona sama uvidí a jej myseľ na to dokáže dostatočne rýchlo zareagovať. Tento pár rúk má však dosah len 4 metre.

Místo pobytu: Peklo, dielňa

Zaměstnání: profesionálna flákačka v dielni

Vzhled: Keď ju stretnete, ako prvé si všimnete jej pásku cez oko na ktorej je akýsi prístroj. Vyzerá to podivne, ale je to nápomocné. Vďaka tomu, na toto oko vidí lepšie. Má krátke hnedé vlasy, ktoré sú vždy strapaté, neupravené. Aby zakryla túto neupravenosť (niekedy, ak to skutočne chce), švihne si na hlavu čapicu. V tvári sa jej takmer vždy zračí veselý a nadšený výraz, úsmev od ucha k uchu. Jej čokoládové oči tiež vždy vyžarujú nadšenie a veselosť, no zároveň, ak na ňu natrafíte v správnu dobu veľmi skoro ráno, jej pohľad bude rozospatý, otrávený a výraz rovnaký. Otrávený a vy sa budete len môcť čudovať, ak po v&aacu te;s niečo hodí, aby ste zmizli a nechali ju spať. Torishia nie je veľmi vysoká, dokonca by sa dalo povedať, že takmer na každého, s kým sa stretne pozerá zdola, musí zakloniť hlavu dohora, aby im videla do tváre. Aj napriek jej pracovnému outfitu, sa takmer vždy fláka a v každom vrecku má nejaké lízatko, čokoládu, alebo proste nejaký iný kus žvanca. Za jedlo je schopná aj zabíjať, hoci nikdy nejako extra netrpela núdzou. Alebo si na to aspoň nespomína.

Povaha: Nikdy nepatrila medzi tých, ktorí by svojou pokojnou, milou povahou niekoho očarili. Práve naopak, je bláznivá a za každú hlúposť. Nemá žiadny pud sebazáchovy, vrhne sa okolo krku aj najväčšiemu nepriateľovi, ak by v ruke držal snickersku alebo iný kus žvanca. Ide presne podľa hesla "za kus žvanca vám dám aj dušu". Bohužiaľ pre jej okolie, aj napriek svojej trafenosti, nie je hlúpa. Alebo aspoň nie taká hlúpa akou sa tvári byť. Aj keď sa nepriateľovi hodí okolo krku len pre snickersku, čaká že umrie. Je realistka, ktorá nezmýšľa optimisticky a preto riskuje pre kus žvanca všetko. Pretože žiť z minúty na minútu je lepšie ako o krokoch premýšľať. Podajte jej prst a vezme si celú ruku. Presne to je ona. Dáte jej kúsok zo svojej čokolády a ani sa nenazdáte, máte ju preč celú. Vďaka tomuto všetkému je veľmi priateľská, no nepamätá si mená. Len občas, ak si niekoho meno zapamätá je to takmer ako malý zázrak. Preto si vymýšľa prezývky! Tie ju vždy zachránia. Samozrejme má ostrý jazyk a dalo by sa povedať, že je veľmi ukecaná.

Minulost: Na veľa si skutočne nespomína. Možno akurát tak na to ako prvýkrát trieskala ako decko panvicou po hlave Bulbasaura - to je taký starý chlapík so zeleným három, nosiaci červené okuliare. Vlastne, to je jej prvá spomienka. Bola vtedy malá, pamätá si, že mu bola zhruba po pás, keď sa mu konečne podarilo zdvihnúť zo zeme. Potom jej podal muffiny, ktorý tak urputne chránil a opýtal sa jej: "kde máš rodičov?" Nechápala na čo sa jej pýta, čo po nej chce vedieť. "Rodičov? Akých rodičov?" opýtala sa ho vtedy, pretože si na žiadnych nespomínala. Vlastne, do tohto okamihu si na nič nespomínala a ani nespomína. Nikdy si nespomenie.
Bulbasaur ju teda vzal so sebou a ona sa stala jeho dcérou, možno adoptívnou, možno skutočnou, netuší. Po rodine nikdy nepátrala a v dielni jej bolo vždy dobre. Každý deň mali dostatok jedla, dostatok zábavy. Pre každého člena a dokonca aj každého návštevníka si vymyslela prezývku. Rovnako strelenú, ako tú, čo dostal Bulbasaur. Jeden chlapec, zhruba v jej veku dostal prezývku Duracell, lebo raz našiel baterku s názvom Duracell. Dovtedy ho volala len Hejty.
O tom, že žije v Pekle sa dozvedela pri jednej návšteve rebelov. Tajne načúvala za rohom, ostatne ako mala vždy vo zvyku. Vtedy sa dozvedela o Pekle a Nebi. Ťažko povedať, či ju to niekedy zaujímalo, vzťahy, ich boje. Nikdy sa na to totiž neopýtala. Prosto nebol dôvod. Isté však je, že vždy keď prišli rada načúvala. Raz sa dokonca skryla do rúry, ktorá bola pripravená na pripojenie k.. ani sama nevie k čomu to malo byť prispájkované, alebo čo. Hoci žije v dielni a pomáha v nej, nemá ani páru o tom, čo sa s ktorým nástrojom robí. Pravdepodobne je to čiastočne preto, lebo si pomáha svojim ďalším párom rúk.
Bulbasaur ju naučil písať aj čítať a ona si odvtedy píše denník. Vďaka nemu zistila, že v jej pamäti sa objavujú diery. Nikdy to nikomu nepovedala, zostáva to tajomstvo jej a denníka, ktorý skrýva pod podlahou pod svojou posteľou. To miesto nie je ničím výnimočné. Ak by sa tam niekto chcel dostať, poľahky by jej denník získal.
V každom prípade, faktom ostáva, fakt, že stále žije v dielni, potuluje sa peklom, bez toho aby mala nejaké valné vedomosti o tom, aké sú vzťahy medzi nebom a peklom a o čo tu ide.

Zio Vince

27. ledna 2014 v 1:37 | Admin

Jméno a příjmení: Zio Vince

Rasa: nadčlověk - kyborg

Věk: 45 let

Schopnost: čip, který mu usnadňuje práci

Místo pobytu: Nebe - Lilium

Zaměstnání: architekt/stavitel/učitel

Vzhled: Má střední, až menší postavu - 177 cm. Na jeho těle je znát určitá péče a nějaké to posilování. Ve svojí tváři má poměrně vysoké čelo a vysoko posazený kořen nosu a trochu zapadlé oči. Mužně husté obočí je vykrojeno tak, že mu dodává velice charismatický výraz. Mezi nosem a rty má celkem velikou mezeru (říká se, že to mají lidi s vysokým sexuálním apetitem). Rty plné, horní ret je ostře vykrojený. Vše to zakončuje široká brada. Uši jsou posazené spíš u hlavy a jakoby do špičky. Vlasy má krátké a mírně prošedivělé. Udržuje svůj vzhled, ale nijak úzkostlivě. Má rád uvolněnou eleganci, takže působí důvěryhodně, ale nijak jako nějaký pojišťovák. Na jeho těle je zvláštní, že má robotickou nohu, na kterou občas napadá, když je unavený anebo se nesoustředí. jako stavitel a architekt časo navštěvoval stavby a na jedné z nich došlo k osudné nehodě. Naneštěstí místo o život přišel 'jen' o nohu. Nijak zvlášť ho to ovšem neomezuje.

Povaha: Zio působí na své okolí velice kultivovaně a přátelsky. Jeho vystupován je na úrovni hodné Nebe. Nejedná se svým okolím chladně a je to spíš extrovert. Nemá moc rád svojí rodinu, jako většina synů a dcer v Nebi. Je obratný v řeči a má inovativní nápady. Patří ke špičce architektů a to právem. Má sobě zabudovaný čip, který mu jeho práci usnadňuje. Stačí, když se připojí k počítači a příslušný software převede jeho návrhy z mysli do modelu. Toto si nechal vyrobit na zakázku. Má také ve vínku velice stěhovavou a nevěrnou krev. A stejně jako jeho otec je sukničkář. Ale bisexuál. Má rád krásu a dokonalost. Usoudí-li, že dotyčná osoba alespoň z určité části splňuje jeho nároky, musí ji vlastnit alespoň na jednu noc. Je mu celkem jedno, jak je dotyčná osoba stará, jaké rasy nebo pohlaví. Takto vyhodnotil i svého nevlastního syna, Baila, kterého si osvojil, a zmocnil se jeho těla, když byl Bail ještě klučíkem. I jeho nedokonalosti přijdou Ziovi dokonalé a harmonické. A o to vvíce ovšem hledá milence a milenky. Snaží se na něj zapomenout a nechce si připouštět to, že by ho mohli s chlapcem spojovat city. Těžko ovládá své vášně - je to nejspíše typickou, chladnou výchovou, která se vždy promítne nějakým způsobem v psychice obyvatelů Nebe. Je častým návštěvníkem Red Velvet. Ať už s doprovodem, či si vybere vždy nějakou společnost na místě.

Minulost: Pochází z typických nebeských poměrů. Vychováván o samotě, vzděláván soukromými učiteli. Jeho rodina je velice bohatá a jméno Vince (Vinče) patří k těm, kteří se hřejí na výsluní. Obvykle jsou z této rodiny velice dobří stavitelé, architekti, ale i matematici a vývojáři (hlavně letounů a jiných dopravních prostředků). Zio patří k hlavní pokrevní linii své rodiny. A tak je logické, že po něm chtěli, po jeho studiích, kdy si vytvořil jméno, aby se oženil s jistou dámou, která by byla přínosem do jejich rodiny. Hlavně svým majetkem a financemi. Ale sňatek bylo to poslední, na co by záletnický Zio pomyslel. No a protože měl již jméno a finance, naprosto se od své rodiny distancoval a odmítl uposlechnout jejich naléhání. Jeho rodina dokonce snížila své požadavky a doufali, že se alespoň s někým ožení, aby hlavní pokrevní linie Vince pokračovala. I to odmítl. Rozhodně neměl v úmyslu se jakkoliv vázat nebo se starat o dítě. Navíc v té době měl jako milenku krásnou Leiu, matku Baila. Patřila k jeho favoritkám. A ani fakt, že byla vdaná jí nezabránil v poměru. Otěhotněla a porodila Baila. Sledoval, jak Bail roste a rozvíjel jeho schopnosti. Možná i trochu Leie záviděl její zvláštní rodiné štěští a podvědomě i snad lásku rodičů, kterou Bail získával. Zjistil ovšem, že tato zadaná kráska, tedy hlavně její manžel, navrhli leták, který se jasně vyjadřoval proti režimu ROTS a který se v jednu chvíli objevil na všech obrazovkách v Nebi. Pod nátlakem přiznal jejich vinu. Byl z toho tenkrát veliký proces. Nejprve byli odsouzeni na smrt. Avšak Zio využil svých kontaktů a jejich trest se zmítnil na exil do Pekla, aby ulevil trochu svému svědomí, které řídí jenom podvědomí. Nikdy to však Bailovi neřekl. Toho uchránil naprosto. Měl k tomu hned několik důvodů. Hlavní byl chlapcův talent, na kterém tak tvrdě pracoval a druhý důvod byla zvláštní uhrančivost chlapce, která rozdmýchávala jeho tak moc potlačovanou vášeň, a kterou nejspíš zdědil po Leie. Třetí důvod se projevil až záhy, kdy ho rodina vzala z většiny na milost. Adopcí Baila totiž zařídil, aby rod Vince pokračoval dál a aby zůstala zachována úroveň vzdělání jejich členů.
Sám Zio zjistil, v pozdějších letech, jak snadno se dá manipulovat se ztrádajcím Bailem, jeho ptáčkem v kleci, jeho dokonalým dílem, jeho inspirací. Těžko říct, co se mu honilo hlavou, když po nocích chodil do jeho pokoje. Vše bylo impulzivní a v jeho očích projevem svobody zhýralé nebeské společnosti. Často je ale právě v takové společnosti vidět. Stýká se s významnými lidmi a jeho přátelský, přesto konzervativní přístup k nim, mu krásně vyšlapává cesty k maximálnímu úspěchu. Postavil v Nebi již mnoho staveb a obvykle ne zrovna zadarmo. Může mít, co chce, stačí si jen ukázat. Ale je spokojený doopravdy?

Bail Vince

26. ledna 2014 v 23:55 | Admin

Jméno a příjmení: Bail Vince

Rasa: člověk

Věk: 20 let

Schopnost: silné estetické cítění - výtvarný talent

Místo pobytu: Nebe, Lilium

Zaměstnání: stále student pracující na vlastních designových a architektonických projektech.

Vzhled: Bail je vysoké a vypracované postavy. Měří 184 centimetrů. Pleti je bledé a belice jemné, jako většina lidí a tvorů v Nebi. Ve tváři je vidět hned několik charakteristických rysů. Má plné, smyslné rty s piercingem v pravém koutku; veliký, ostře vykrojený nos a na úrovni jeho vysoko posazeného kořenu zaujmou zelené oči, které jsou poměrně blízko u sebe. Tvář si neholí, nechal si kosmeticky odstranit vousy. Čelisti jsou výrazné a pro jeho obličej charakteristické, mimo jiné; a uši leží spíše u hlavy a jsou lehce do špičky. Jeho vlasy jsou černé, sestříhané, sahající maximálně po ramena. Obvykle nosí elegantní oblečení, které se jistým způsobem vymyká, přesto nikdy neurazí. Má velmi dobré estetické cítění, což je vidět na jeho vzhledu. Má potetovanou levou ruku. Vždy vypadá velice upraveně. Od obočí po pečlivou pedikůru. Obykle nosí brýle, i když je nepotřebuje, má velice rád tuto retro záležitost. Zrak měl v minulosti vyšetřený a upravený. Jednalo se pouze o čistě lékařský zákrok.

Povaha: Jedná se o člověka s povahou velice introvertní. Někdy se i lidí straní a má rád svou samotu a klid. Ale pouze do jisté míry. Jeho psychický stav díky jeho minulosti nepatří mezi stabilní, ale odmítá své deprese, úzkosti a upadání v beznaděj jakkoliv řešit a nikoho do tohoto svého světa nepouští. Na venek působí celkem vyrovnaně a charismaticky. Dává si velice záležet na svém zevnějšku a má až sklony k narcismu. Skoro se panicky bojí stáří a tak pečuje o sebe i v tomto směru a nebojí se vyzkoušet i prozatím experimentální techniky omlazování stejně tak, jako ty ověřené a bezpečné. I přes výše zmíněné problémy si umí prosadit svou a dokáže být i paličatý, je-li přesvědčen plně o své teorii a pravdě. Zároveň dokáže vnímat své okolí velice citlivě. Nesnáší, štítí se svého nevlastního otce, ale zároveň je na něm závislý a velmi často žárlí, má-li Zio milence či milenku. Bail sám neví, zda je homosexuál či bisexuál, nicméně nedokáže mít jiný vztah, než ten se svým nevlastním otcem. Představa, že by sdílel intimní chvíle s někým cizím ho děsí a panicky nervuje. I kdyby se do někoho zamiloval, nejspíše by nedokázal s tou dotyčnou osobou provozovat sex, nebo až opravdu po spoustě letech intenzivního soužití. Trpí v podstatě obdobou zajateckého syndromu. Přestal se cítit jako obět a začal svého nevlastního otce svým prapodivným způsobem zbožňovat. V jeho mysli má určité právo se k němu chovat tak, jak se chová, i když jeho stránka, která miluje svého trýznitele z minulosti, se pře s druhou stránkou - se stránkou, které je odporný a která by ho nejraději svlékla z kůže a již nikdy nechtěla pocítit jeho vůni. Zajímá se o historické asijské kultury a kdyby mohl, nejraději by navštěvoval Asijská města v Pekle. Bail je zároveň velice citlivý a kreativní člověk s ohromným výtvarným talentem, který ho ostatně zachránil před Peklem. Nebo snad ne?

Minulost: 'Buď hodný kluk~,' slyšel mladičký Bail, jehož tělo se střáslo nahé pod peřinou. Náhle se peřina sesune k zemi a rozhodně ne chlacovým přičiněním, který chvilku o peřinu zápasí. A s těmi slovy, která se opakují, ho zalehne tělo dospělého muže. Nadosmrti nezapomene na jeho pach, který se mu ten den dostal do chřípí.
'Buď hodný kluk~' - to jsou slova, která ho dokážou ovládnout a to převážně vyslovaná z úst jednoho konkrétního člověka. Svého nevlastního otce, Zia Vince. A jak se k němu dostal? Bailovi rodiče byli oba velice nadaní umělci. Možná stále jsou. Byli oba spíše trošku volnomyšlenkářští. Bailovi se dostávalo z jejich strany ohromné lásky. tedy jak to jen v poměrech v Nebi jde. Jeho matka byla průmyslová designérka a spolupracovala úzce s architekty, převážně se Ziem. Bail tedy zná Zia už od malička. Jeho otec byl spíš volnomyšlenkářský umělec, který se hůře živil a hledal práci a uplatnění, a tak patřili k nejchudším v Nebi. Vždy na hranici, kdy hrozilo, že jeho rodina spadne do Pekla. Ale pomocí kontaktů, které měla jeho matka, se dookázali v Nebi udržet. Bailova matka otěhotněla velice brzy a měla se Ziem poměr. Proto není jasný pokrevní původ Baila. Oficiálně je synem muže, se kterým vyrůstal do svých čtrnácti let. Rozvinul se u něj talent, výtvarný, a estetické cítění po jeho rodičích. Bailovi se také dostalo pozornosti v ohledu vzdělání. Měl velice dobré učitele, kteří se mu věnovali individuálně, což velice potřeboval k orzvinutí talentu. Když mu bylo čerstvých čtrnáct let, své rodiče ztratil. Propadli se Peklu. Byli to aktivisté, kteří podvraceli nynější systém. Alespoň tak mu to bylo podáno. Zio, který žil a žije rozhýřeným způsobem života, věděl, že mít syna by pro něj bylo velice výhodné. Nemusel by se ženit a přitom mít potomka, který ponese jeho jméno dál. A udělá tak i své rodině radost. Bez ženy a závazků. A tak se Baila ujal a zachránil ho před životem ve věčné bídě tam dole. Mladý Bail byl a je velice půvabný. A tak mu po nocích dělal společnost o dosti pozornější, než by si Bail přál. Nejprve to nesnášel, ale později si přivykl jednání nového otce. Jako syna recivilistů by ho stejně nikdo z bezpečnostních složek neposlouchal, a tak se to nikdy nedostalo ven. Svým jednáním ho k sobě Zio velice pevně připoutal. Ale zároveň jeho osobnost rozložil a to naprosto. A proto je Bail plný protikladů uvnitř svého vnitřního já, uvnitř svého světa.
Díky tomu, jak je talentovaný a jaké má kontakty pomocí nevlastního otce, patří ke špičce designérů, i když ještě stále nedostudoval. Pomohl vytvořit například bar Oracle.

Joseph Darrel

8. června 2013 v 22:30 | Admin

Jméno a příjmení: Joseph Darrel

Rasa: Člověk/Physical-odvětví/kyborg

Věk: 26 let

Speciální schopnost: Rozený odstřelovač. Kyborg - Zlepšený zrak - Obsahuje noční vidění, termovizi, rentgen, dokáže si přiblížit a oddálit objekty do vzdálenosti jednoho kilometru.

Místo pobytu: Y5 vojenská základna ROTS.

Zaměstnání: Zabiják ROTS

Vzhled: Joseph je vysoké svalnaté postavy které dosáhl léty tvrdého posilování a tréninku. Pleť má bledší barvu, to bude očividně tím že je věčně zalezlí někde v kasárnách a snaží se zdokonalovat své schopnosti, tudíž se zde o zdravé pleti mluvit opravdu nedá. Na krátko střižené, rozcuchané, černé vlasy. Výrazné obočí. Světle modré oči ze kterých se nedá příliš vyčíst, většinou je v nich chlad. Když se ale chvíli zadíváte, je v nich vidět utrpení a zklamání nad tímto světem. Jsou to oči člověka který už něco prožil. Rty jsou plné a dalo by se říci, poměrně úzké. Nos je lehce orlího tvaru a dokonale sedí k jeho obličeji. Přes to je ale pohledný a ne jedna žena se za ním otočí. Výbava: (Výbavu dostal postupem času od ROTS) Zbroj skládající se z neprůstřelné vesty vyztužené ocelí, (černých) ocelových chráničů holení, předloktí, ramen, loktů a kolen. Vlastní odstřelovací pušku s laserovým zaměřovačem.

Povaha: Moc toho nenamluví, společnosti se obvykle vyhýbá a nikdo o něm nic moc neví, stačí vědět že je to opravdu schopný zabiják ROTS. Zabíjí bez rozmyslu, ten koho mu ROTS určí je již předem mrtví. Zbytečně nepřemýšlí nad svými činy, je to tak lepší (spíše pro jeho svědomí jednodušší). Neznamená to ale že by neměl žádné svědomí, někde hluboko uvnitř jeho utlačovaného nitra je citliví a jsou tam ty potlačované emoce soucitu, jen je prostě nechce pouštět na povrch, nemusel by to přežít. kdyby se osoba na které by mu nějakým způsobem záleželo dostala do rukou nesprávným lidem, dostali by ho, a tomu se on snaží ze všech sil zabránit. Aby v tomto krutém světě nezešílel, jednoduše se upnul k ideálům ROTS které jen tak mimochodem baštil od otce od malička. V tomhle světě nikdo neví co je, nebo není správné a on si zvolil tu nejjednodušší cestu.

Minulost: Narodil se v Nebi. Matka zemřela při porodu a tak vyrůstal jen s otcem který byl posedlí ideály ROTS a samozřejmě k tomu svého malého syna vedl od narození. Joseph byl malí takže mu nic nedocházelo a tak přebral všechno od otce který mu všechno od ROTS doslova vtloukl do hlavy. Obyčejně by děti měli poslouchat pohádky aby se jim v noci dobře spalo, Joseph poslouchal jen a pouze ideály ROTS. Kdyby byť jen slůvkem zpochybnil to co mu otec vštěpoval, nedopadlo by to s ním dobře. Otec ho nekompromisně trestal za sebemenší neposlušnost. Chtěl z něj vycvičit dokonalého zabijáka pro ROTS což se mu nakonec podařilo. Vychoval z něj nemyslící vraždící stroj (tedy alespoň si to myslel). Avšak vzhledem k Josephově citlivé povaze si uvědomoval že to tak uplně není správné, ale co měl dělat jiného? Prostě přestal všechno vnímat a začal se řídit tím že čím méně o něm lidé budou vědět, tím lépe. Nikdo přeci nemusí vědět že je to uvnitř citlivka. Přes to s ním ROTS nikdy neměli žádný problém a všechny rozkazy které dostal, bez keců splnil ať už se týkali čehokoliv.

Xandra Ancharia Foxviper

12. května 2013 v 13:20 | Admin

Jméno a příjmení: Xandra Ancharia Foxviper

Rasa: Kyborg

Věk: 22

Schopnost: Xandra je neprekonateľná v opravovaní a konštrukcií strojov. Od prírody si akosi inštinktívne vie poradiť - už od mala opravovala, čo mohla, a tak má na tom, aká je teraz dobrá, značný podiel aj to, že sa sama učila metódou pokus-omyl, a to sa do pamäte fixuje najlepšie. Tento talent sa rozvíjal vďaka štúdiu a výcviku hlavne smerom k vojenskej technike.

Místo pobytu: Býva na vojenskej ROTS základni Y-5.

Zaměstnání: Xandra pracuje pre ROTS. Zaoberá sa hlavne vývojom, konštruovaním a opravovaním zbraní a strojov, ale vďaka zabudovaným zbraniam a vlastnej schopnosti dobre ich ovládať sa niekedy zapojí i do samotného boja či misie.

Vzhled: Spomedzi krátkych, veľmi hustých tmavých vlasov spadajúcich do tváre len ťažko badať na prvý pohľad jemné rysy tváre, za ktorými by vďaka nanotechnológiám nikto ani netušil stovky jaziev a šrámov. Oči, u nej doslova brána do duše, majú jasnú zelenú farbu. Tvár a krk - ženský a štíhly - sú jediné časti jej tela nepoznamenané technikou. Neústále sa halí modrošedou priliehavou kombinézou pretkanou striebornými a zlatými nitkami, aby pred svetom zakryla spoje a skrutky, ktoré ju celú držia pohromade. Predovšetkým je jej telo plné zbraní a rôznych vylepšovákov, ktoré často konštruovala ona sama. Keď je však treba vbudované zbrane používať, oblieka si vestu.

Povaha: Xandra trávi a vždy trávila veľa dlhých chvíľ sama a v tichu, a tak nie je príliš zhovorčivá. Niekedy tak možno v bežnom hovore pôsobí pomaly, alebo možno dokonca obmedzene, ale to druhá strana netuší, čo všetko sa v tej chvíli jej mysĺou preháňa. Našťastie sa do bežného hovoru príliš často nedostáva - sama dobre vie, že by nemala čo povedať. V jej prípade za všetko hovoria činy. Miluje techniku, obzvlášť tú vojenskú. Keď opravuje naozaj zložitú poruchu, je to jedna z mála chvíľ, keď jej očia doslova horia nadšením a zapálením. Strojom rozumie od prírody a veľmi dobre - ale mysliacim bytostiam nie. Nikdy nebola príliš rodinne založená a nerozumie priateľským gestám. V jej živote tak nastáva nespočet zbytočných a ošementných situácií, keď povie niečo, čo nemala, alebo niečie slová zle pochopí. Tak je to - veľa vecí berie doslovne. Nie je preto príliš obľúbená. To je dôvod, prečo mohla venovať veľa času svojmu rozvoji, a prebojovať sa až na miesto technika pre ROTS. Jej splnený sen. Ona ich vlastne veľa nemá - verí tomu, že na toto nikto nemá čas. Rovnako nepríjemných hlášok má v zásobe na tucty, čo jej popularite práve nenakopáva - skôr naopak. Medzi jej klady naopak patrí inteligencia, rozhodnosť a odvaha. V ťažkých situáciách jednoducho koná a nepremýšľa nad tím, čo sa stane.

Minulost: Na jej minulosti nie je nič zaujímavé. Narodila sa v takzvanom Nebi a nikdy si nevedela predstaviť, že by to bolo inak. Jej rodičia jej talent podporovali, a tak jej v detsve nič nechýbalo. Azda jedna zaujímavosť by sa nájsť dala - jej brat bol jedným z rebelov. Ktovie ako, ale jeho myseľ postihla predstava umierajúcich v Pekle a posadla ho, šírila sa jeho telom ako mor, až kým nezačal spriadať plány na zhodenie jednej zo základní, o ktorej polohe však nemal ani páru. Xandra ho udala rodičom a otec ho zastrelil. Od tej doby bol jej život ničím nerušený. Mala svoj cieľ - prácu pre ROTS, a tak sa celé dni venoval len a len štúdiu. Ako najlepšej študentke školy sa jej podarilo získať takzvané štipendium - mohla sa zúčastniť výcviku ROTS, zaoberajúceho sa vojenskou technikou. To bolo presne to, k čomu jej život smeroval. Kedykoľvek to bolo možné, prejavovala svoje znalosti a schopnosti. Postupne sa jej podarilo dostať ďalej a čoskoro za domenu dostala dotáciu na prvú úpravu tela - šlo o zbraň, ktorú sama skonštruovala, voperovanú do ľavého predlaktia. Po tom, čo sa jej podarilo presvedšiť jedného z veliteĺov, že je to dobrá zbraň, podstúpilo toto voperovanie viac kyborgov. A nakoniec Xandra v ROTS zostala. Z obyčajných opravárov cez konštrukciu sa dostala až tam, kde je teraz. Väčšinu z úprav jej tela si neplatila sama.

Mai Rin Natsuko

16. března 2013 v 19:42 | Admin
Jméno a příjmení: Mai Rin Natsuko

Rasa: Kříženec člověka a nadčlověka

Věk: 26

Schopnost: Má extrémně velkou paměť. Co si jenom přečte, uvidí nebo se jí jen řekne, si pamatuje celý život.

Místo pobytu: Nebe, Základny ROTS

Zaměstnání: Doktorka (pracovnice ROTS)

Vzhled: Mai je drobná, 162 cm vysoká dívka, se štíhlou postavou a hezkými ženskými tvary. Má oválný obličej, na něm rovný nos a menší plné rty. Své velké tmavě hnědé oči většinou zvýrazňuje tmavými linkami. Její vlasy jsou černé, vlnité a dlouhé do půlky zad. Ráda si je češe do různých účesů. Potrpí si na hezké, elegantní a většinou i pohodlné oblečení. Naopak moc nenosí šperky, jediný šperk co nosí je zlatý řetízek po matce.

Povaha: Společenská osoba, která ale velice dbá na svou hrdost. Když ji někdo urazí nebo naštve, začne se chovat jako malé dítě a dokáže být naštvaná velice dlouhou dobu. Jinak je to milé a vždy zdvořilé děvče. Ráda se vzdělává, čte, má ráda umění a všechny možné akce. Je spolehlivá, umí držet tajemství, a když jde o něco vážného, umí být i drsná. Svojí práci bere velice zodpovědně, tomu co dělá, neskonale věří. Dbá na pravidla a zákony, to samé očekává od ostatních, jak někdo něco poruší, nesmlouvavě to odsoudí. Je tvrdohlavá, cílevědomá a ráda řeší různé hádanky a složité věci. Ráda pomáhá lidem, kteří si to podle ní zaslouží, jinak dokáže být i krutá a rychle soudí lidi.

Minulost: Mai se narodila do rodiny, která je velkým přívržencem ROTS. Její matka byla doktorka a nadčlověk - uměla ovládat element vody, její otec malíř je člověk. Narodila se jako třetí a poslední dítě. Má bratra a sestru. Její otec její matku často podváděl, žil bohémským životem, miloval alkohol a drogy. Málokdy byl doma a už vůbec se nestaral o děti. Matka děti milovala, ale její zaměstnání bylo náročné, a tak jim nevěnovala tolik času, kolik by bylo zapotřebí. Mai se sourozenci vyrůstali v rukou chůvy, která byla velice přísná a oni ji nesnášeli. Dbalo se však na to, aby měli velice dobré vzdělání. Mai už odmala věděla, že chce být doktorka jako její matka. Její studium bylo velice usnadněno její extrémně dobrou pamětí a už jako puberťák věděla o medicíně skoro vše. Když jí bylo patnáct, její matka zemřela. Mai to nesla na první pohled velice dobře, vevnitř však všechnu vinu přenesla na otce, za to že matku utrápil k smrti. Ten si po smrti manželky uvědomil, že ji miloval víc, než si uvědomoval a po silných depresích začal svůj život trochu lepšit. Snažil se zlepšit své vztahy s dětmi. Což se mi u dvou dětí povedlo. U Mai však ne, ta svého otce nenávidí a ani se za to nestydí. Na své sourozence je naštvaná, za to jak rychle otci odpustili a od té doby co se stalo doktorkou, se se svou rodinou skoro nestýká. K práci pro ROTS se dostala díky její výjimečné paměti a schopnosti učit se rychle věci. Svojí prací žije, díky svému otci má nedůvěru k mužům.


 
 

Reklama